Alfréd Technik

Prozaik, autor reportáží a rozhlasových dokumentů, filmový scénárista. Syn zámečníka. Navštěvoval obecnou školu v Jičíně, dvě třídy měšťanky v Tanvaldu a poté reálku v Turnově (mat. 1934). Studoval zeměměřičství na Vysoké škole speciálních nauk ČVUT v Praze (Ing. 1945). Během uzavření vysokých škol (1939–45) pracoval v Československém rozhlase jako reportér, od 1945 jako redaktor a nakonec jako zástupce vedoucího vzdělávacího odboru. 1952 přešel kvůli nervové chorobě z přepracování do stavební kanceláře Československého rozhlasu, pozdějšího Spojprojektu. Od 1968 byl tiskovým tajemníkem Federálního výboru pro pošty a komunikace a zároveň od 1969 na poloviční úvazek odborným asistentem na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK (1972 přejmenované na Fakultu žurnalistiky). 1973 na fakultu přešel jako vedoucí katedry rozhlasu; 1974 byl jmenován mimořádným profesorem a stal se proděkanem pro politicko-výchovnou práci. Do důchodu odešel 1980. Technik debutoval 1929 básní ve Studentském časopise, dále publikoval poezii, prózu a především reportáže v periodikách: Lidové noviny, Národní práce, Český dělník, Květy, Mladý svět aj. Napsal přibližně 1500 pořadů reportážního či dokumentárního charakteru pro rozhlas, ojediněle spolupracoval na dokumentárních pořadech pro film i televizi. Podle reportáže Muži pod Prahou napsal scénář stejnojmenného dokumentárního filmu (1948, r. Václav Švarc), podle románu Svárov scénář filmu Pavlínka (1974, r. Karel Kachyňa, sc. + Karel Kachyňa a Ivan Urban); podle románu Mlýn na ponorné řece byl natočen film Ďáblova past (1961, r. František Vláčil, sc. František A. Dvořák a Miloš Václav Kratochvíl). S výjimkou povídek o loveckých či lesáckých příhodách (Zelený zápisník) situuje Technik hrdiny svých próz do nejnižších vrstev společnosti, většinou na její více méně kuriózní okraj. Tak je tomu již v jeho prvotině, v baladicky laděném románu Tuláci věčné krve, vydaném až v 50. letech v upravené podobě. Román vypráví o Romech, jejichž způsob života i myšlení autor poznal v okolí svého rodiště. Jako oslava tvrdé a nedoceňované práce vyznívá beletrizované reportážní pásmo ze 40. let o pražských stokařích Muži pod Prahou a volně rozvíjená, opět do jisté míry reportážně pojatá próza o tunelářích Barabové. Znalosti a zkušenosti z měření podzemních prostor použil Technik také v románu z konce 18. století, jehož hrdinou je nuzný muž žijící u ponorné řeky a prozkoumávající labyrint krasových jeskyní (Mlýn na ponorné řece). Do rodného kraje se Technik vrátil románem o svárovské stávce z roku 1870, v němž se jeho sociální cítění promítlo do tragického osudu patnáctileté dělnice (Svárov).