Josef Spilka Knihy

Více než 30 pohádek ze Slovenska pro malé děti.

Obsahuje přes třicet vtipně podaných pohádek a zkazek, v nichž se lidová moudrost mísí s humorem, vítězí v nich dobro a pravda, jimž napomáhá chytrost, lest i houževnatost prostých, poctivých lidí.

Zaorálkova Lidová rčení byla poprvé vydána těsně před autorovou smrtí v roce 1947. Jaroslav Zaorálek (1896-1947) byl do té doby znám především jako překladatel, jehož rozsáhlá činnost nemá v české literatuře obdoby. Přivedl k nám moderní francouzskou literaturu, včetně autorů jako Balzak, Flaubert, Proust a Apollinaire, a překládal také z italštiny, němčiny a španělštiny. Jeho překlady, například Chevallierovy Zvonokosy, se staly populárními. Zaorálek se při překládání řídil zásadou, že překlad musí vyvolat stejné dojmy jako originál, což se mu díky jeho mistrovství v češtině podařilo. Kromě překladatelské činnosti vytvořil unikátní sbírku Lidových rčení, která obohatila českou literární tradici. Lidová rčení byla dosud vydána třikrát – poprvé v roce 1947, podruhé v roce 1963 a potřetí v roce 1996, kdy se oslavovalo 100. výročí Zaorálkova narození. Čtvrté vydání, které je rovněž reprintem prvního vydání, opět přináší jeho cenný příspěvek české kultuře.

Moderní pohádka o putování holčičky Žofky pohádkovou říší a jejím hledání ztracené víly

Spilkova knížka přináší řadu bajek a pohádek sebraných z ústního podání lidu Zakarpatské Ukrajiny. Nejsou to pohádky o princeznách a vílách, vystupují zde hrdinové odpovídající svými vlastnostmi a činy duchu lidu, který si o nich vypráví vysoko na horských pastvinách u večerních ohňů pod hvězdnatým nebem.

Soupis nových CHÚ Středočeského kraje podle jednotlivých okresů.

"Tak vám byl jednou jeden chlapeček, kterému náramně chutnalo. Snědl kde co bylo a tlustý byl jako kulička. Nikdo mu neřekl jinak než Napucánek." A tento junák bez bázně a hany je hrdinou knížky, která přinášířadupovídek,pohádek,bajek a lid. vyprávění horalů ze Zakarpatské Ukrajiny, jak je autor sebral přímo na místě.

Pohádky vzniklé z vyprávění zkazek lidu Zakarpatské Ukrajiny, zaznamenané a zpracované autorem pro české děti.

Vlastními kresbami oživované, dokumentárními fotografiemi doplněné a rázovitým středočeským nářečím vyprávěné vzpomínky spolužačky Antonína Zápotockého, rodačky z Trněného Újezda u Zákolan. Autorka Karolina Štiková s hlubokým prožitkem i osobitým humorem vypráví o svém životě, o němž sama říká, že "byl dost pestrej a hodně těžkej", i o životě pracujícího lidu, vykořisťovaného a bojujícího o svá práva.

Klasická pohádka o chudém chlapci kterému jeho nevítaně zděděný kocour přinese štěstí.

Základem obsáhlého výboru lidových pověstí o slovenském zbojníkovi, jenž bojoval proti bezpráví a za sociální spravedlnost, je slovenský materiál, sebraný převážně v třicátých a padesátých letech tohoto století. Výbor začíná pověstmi o Jánošíkově mládí, pokračuje vyprávěním o jeho odchodu na zboj, vyprávěním o zbojnických činech, o rozličných vážných i žertovných zbojnických příhodách a končí pověstmi o tragickém ukončení hrdinova života a pověstmi vzpomínkového rázu. Knihu, obsahující přes 80 pověstí, uzavírá stručné vylíčení osudů historického Juraje Jánošíka.

Veršované povídání o jídle a o tom, co všechno předchází tomu, než si na něm pochutnáme.

Dávno-pradávno, keď čas plynul pomaly a mačky ešte bez chvostov behali, keď zlatý piesok tiekol korytami horských riek a myši jedli kašu z maľovaných myštičiek, boli naše krásne Krkonoše ešte celkom divé. Kde si pozrel, všade samý les a les a les.