Ekrem Čaušević Pořadí knih (chronologicky)

Istanbul, šesnaesto stoljeće. Izvan zidina raskošnog dvora caruju siromaštvo, kuga, nemoral i nespokoj. To, dakako, ne priječi Sultana da naruči knjigu u slavu svoje vladavine koja će prikazati svu veličinu Otomanskog carstva. U tu svrhu on daje nalog Tetku Efendiji da okupi najbolje iluminatore u zemlji, čija je tajna zadaća da oslikaju knjigu u stilu tadašnjih europskih majstora. No kako se figurativna umjetnost smatrala povredom islama, ta narudžba nije lišena opasnosti za izvršitelje, zbog čega nijedan iluminator ne smije vidjeti knjigu u cijelosti. Problemi počinju kada jedan od minijaturista nestane, a Sultan zatraži da se njegova smrt rasvijetli za tri dana. Jedini trag koji vodi k rješenju misterija nalazi se u nedovršenim iluminacijama. Je li ta smrt djelo anđela osvete koji je otkrio bogohulno djelo? Ili će krivnja pasti na Karu, ljubomornog pretendenta na ruku Tetkove kćeti, neusporedive ljepotice Šekure? Ova čudesna priča spletena je oko tajnovitih ubojstava i ljubavi, preispitivnja religije i filozofije, suočavanja Istoka i Zapada, te, napose, oko umjetnosti minijature u trenucima njezina uzmaka i nestajanja. Kazuju je sami likovi, pa stoga svako novo poglavlje omogućuje uvid u događaje iz drukčijeg kuta gledanja. Takav propovjedački pristup izražava autorov stav da “pisanje romana pruža užitak pogleda odozgor, kao kad gledamo neki prizor s balkona.”

Mistrovský román jedinečným způsobem kombinuje příběhy a vyprávěcí postupy blízkovýchodních literatur s postmoderním stylem psaní. Hlavní hrdina, advokát Galip, pátrá po své záhadně zmizelé ženě Rüye a nevlastním bratru Celâlovi, známém novináři, jehož sloupky o Istanbulu a jeho historii tvoří důležitou část bohaté románové koláže. Galip se při svém pátrání vydává do spletitých ulic Istanbulu, dostává se do podsvětí, bloumá po chudinských předměstích a setkává se s mystiky, blázny i politickými aktivisty, pročítá Celâlovy novinové sloupky a populární detektivní romány a nakonec odhalí šokující pravdu o své ženě i o sobě samém…

Istanbul, poslední kniha významného současného tureckého prozaika Orhana Pamuka, je citlivou, kultivovanou, impresionistickou směsí cesto- či spíše místopisu, kulturní historie a autobiografických memoárů. Autor v něm s láskou, rozpaky i nemalou pýchou představuje světu své rodné město, které pro něj vždy symbolizovalo malebné, ale „stárnoucí a zbídačené místo, pohřbené pod troskami zničeného impéria“. Istanbul, místo magické krásy i fascinujících hrůz, dějiště setkávání historických epoch a znesvářených kultur, je i domovem pestrých lidských osudů a inspiračním zdrojem pro moderní, živoucí a působivé umění. Dříve citlivé, zasněné dítě, dnes věhlasný spisovatel Orhan Pamuk se po letech vrací na místa dávných rodinných tajemství a příběhů, aby objevil, do jaké míry vyrůstaly z místa a času svých vzrušujících dějů. To, co začíná jako „portrét umělce v jinošských letech“, se proměňuje v portrét jednoho pozoruhodného, nevšedního města.

Jednoho zimního večera roku 1591 je v Istanbulu zavražděn přední iluminátor rukopisů a nyní k nám promlouvá ze studny, kam vrah hodil jeho tělo. Jeho hlas se ale ztrácí v koncertu ostatních hlasů, mezi nimiž figurují mistři sultánovy malířské dílny, knihař Kara a jeho milenka Şeküre, dohazovačka Ester, Strýc Efendi i mince, červená barva, smrt, pes nebo třeba strom. Každý z nich předkládá svůj pohled na svět a snaží se nás přesvědčit o své pravdě a je jen na čtenáři, jaký obrázek si z tohoto napínavého příběhu poskládá. Román je vrcholným dílem tohoto tureckého nositele Nobelovy ceny za literaturu (2006). Přeložil Petr Kučera