Sedm paradoxních příběhů
Lékař neurolog vypráví o sedmi zvláštních pacientech, postižených autismem, barvoslepostí, Tourettovým syndromem a dalšími neurologickými poruchami. Jejich příběhy vypráví s velkým lidským i odborným zaujetím, své pacienty vnímá jako jedinečné bytosti, které dokázali čelit svému osudu.
Oliver Sacks je dnes snad nejslavnější neuropsycholog na světě. Jeho „klinické povídky“ nejsou jen nezúčastněné kazuistiky kuriózních případů. Autor v nich totiž popisuje životy, nemoci i odlišnosti svých pacientů s neobvyklou mírou empatie a představuje je jako hluboce lidské bytosti. V knize se dočteme například o slepé sochařce, která svůj talent objevila až v šedesáti letech, neboť do té doby měla ochrnuté ruce, o nahluchlé ženě, která slyšela nepřetržitě hrát irskou hudbu a měla za to, že to jen její zubní plomba funguje jako krystalka, o muži, jemuž se zdálo, že se stal psem, a ráno se probudil s mimořádně vyvinutým smyslem pro rozeznávání pachů a vůní a s nutkavou potřebou vše očichávat, o dalším, jinak nikterak výjimečném člověku, který znal nazpaměť všech šest tisíc stran hudebního slovníku, či o dvojčatech, která uměla odříkávat prvočísla až po ta dvanáctimístná, ale nesvedla jednoduché sčítání a odčítání. Příběh muže, který si pletl manželku s kloboukem, byl dokonce využit jako námět pro operu skladatele Michaela Nymana, která byla uvedena i v České republice.