Jakub Rákosník Knihy

Za samozřejmou součást moderní evropské společnosti dnes považujeme sociální vymoženosti, jakými jsou podpora v nezaměstnanosti, důchodový systém, veřejná ochrana zdraví, bezplatné vzdělání a řada dalších. Již jsme si zvykli na sociální a přerozdělovací funkci státu, od něhož očekáváme, že nám tyto služby zajistí. Přitom tato role státu, stejně jako související otázka společenské solidarity, je a byla v naší společnosti předmětem diskuzí, které se vedou již přes sto let a dosud nebyly ukončeny. Kniha pojednává o vývoji sociálního systému v Československu. Mluvíme-li dnes o nutnosti sociální reformy, nelze zapomínat, že nemůže být uskutečněna bez znalosti důvodů vzniku současného sociálního modelu a bez poznání chyb, jichž se naši předchůdci mnohdy dopustili. Bez informací o historii sociálního státu je totiž velmi pravděpodobné, že omyly našich předků si znovu zopakujeme. Kdo hledá potvrzení svých ideologických představ o sociální funkci státu, ten nenalezne v této knize nic podstatného. Kdo hodlá porozumět příčinám jeho vzniku, jež jsou mnohdy zahaleny v mlze vzdálených staletí, a pochopit dlouhodobě se utvářející struktury dnešní české sociální politiky, tomu je tato kniha určena.

Za samozřejmou součást moderní evropské společnosti dnes považujeme sociální vymoženosti, jakými jsou podpora v nezaměstnanosti, důchodový systém, veřejná ochrana zdraví, bezplatné vzdělání a řada dalších. Již jsme si zvykli na sociální a přerozdělovací funkci státu, od něhož očekáváme, že nám tyto služby zajistí. Přitom tato role státu, stejně jako související otázka společenské solidarity, je a byla v naší společnosti předmětem diskuzí, které se vedou již přes sto let a dosud nebyly ukončeny. Kniha pojednává o vývoji sociálního systému v Československu. Mluvíme-li dnes o nutnosti sociální reformy, nelze zapomínat, že nemůže být uskutečněna bez znalosti důvodů vzniku současného sociálního modelu a bez poznání chyb, jichž se naši předchůdci mnohdy dopustili. Bez informací o historii sociálního státu je totiž velmi pravděpodobné, že omyly našich předků si znovu zopakujeme. Kdo hledá potvrzení svých ideologických představ o sociální funkci státu, ten nenalezne v této knize nic podstatného. Kdo hodlá porozumět příčinám jeho vzniku, jež jsou mnohdy zahaleny v mlze vzdálených staletí, a pochopit dlouhodobě se utvářející struktury dnešní české sociální politiky, tomu je tato kniha určena.

Kniha pojednává o období tzv. velké hospodářské krize 30. let 20. století, která zásadním způsobem ovlivnila chod světových dějin. Zabývá se možnými příčinami, dramatickým průběhem i následky tohoto hospodářského fenoménu, ke kterému se dnes ekonomové znovu vrací v kontextu aktuální krize evropské a americké ekonomiky. Autoři rozebírají příčiny krachu na americké burze v roce 1929, následné hospodářské problémy a jejich přenesení na evropský kontinent včetně Československa, kde poukazují na dopady v oblasti průmyslu, zemědělství a obchodu. Kniha tak uvádí na pravou míru často zidealizovaný pohled na život za první československé republiky. Zvláštní pozornost autoři věnují sociálním dopadům (nezaměstnanost, životní úroveň obyvatel) a také politickým souvislostem, zejména pak vzestupu extremistických hnutí a autoritářských režimů. Vzhledem ke komplexnosti pohledu na ekonomickou krizi v minulém století tak kniha nabízí zamyšlení nad budoucností soudobé společnosti, která může být teprve na začátku krizového vývoje

Kniha pojednává o ne zcela tradičně zvolených meznících moderních českých dějin (1848, 1918, 1930, 1945, 1968 a 1989) z hlediska stabilizace, resp. destabilizace sociálního řádu. Autoři analyzují způsoby, jak historičtí aktéři čelili strukturálním změnám a kterak v jejich diskurzu byly tyto změny uchopovány. Spojující otázkou napříč sledovaným obdobím je kategorie lidského štěstí a jeho proměny jako nástroje mobilizace aktérů pro podporu historické změny v daném okamžiku. Zvláštní pozornost je věnována revizi zažitých historických obrazů, ať již jde o rakouský žalář národů, zlatý věk první republiky nebo souboj demokracie a totality po druhé světové válce.

Lidská společnost tvoří své dějiny od nepaměti. Historie slouží k poučení a k poznání naší současné kultury. Kniha Co je nového v historii představuje aktuální směry a myšlenkové tendence v historiografii. Orientace v problémech současného světa se stává stále složitější, rozumět historickému pozadí událostí je proto důležitější než kdy jindy, protože bez znalosti minulosti nelze porozumět současnosti. Historie jako věda nám pomáhá minulost pochopit; ani ona však není neměnná. Proměňují se pohledy na dějiny i dějinné epochy, na historii dříve marginalizovaných skupin i geografických okruhů. Publikace se věnuje stále se opakujícímu fenoménu „přepisování“ dějin, problematice periodizace epoch, proměně pohledu na dějiny menšin či reflexi globalizace a národního pojetí dějin.

Rozsáhlá kolektivní monografie, společný projekt předních českých a slovenských historiků, se v roce 100. výročí vzniku Československa zabývá politickým, hospodářským a sociokulturním vývojem v prvorepublikovém Československu, Evropě a zámořském světě (Severní a Jižní Amerika, Asie) mezi dvěma světovými válkami. Opomenuty nejsou významné meziválečné fenomény – v první řadě komunismus, fašismus a nacismus, jež se na konci třicátých let podílely na zkáze evropského kontinentu a na zavlečení světa do zničující války.

První část publikace se zaměřuje na období před získáním mocenského monopolu komunistickou stranou v únoru 1948 a obsahuje studie věnované jejímu obrazu v lidoveckém tisku druhé poloviny 30. let na příkladu publicistiky Lidových listů, odrazu propagandy Kominterny v ilegálním tisku ostravských komunistů na počátku II. světové války, levicovým mládežnickým organizacím na Moravě v protinacistickém odboji, osudu německých komunistů v Československu v prvních dvou poválečných letech a působení Alexeje Čepičky ve funkci předsedy Místního národního výboru v Kroměříži v letech 1945-1947. Druhá část zahrnuje články zaměřené na dílčí témata z dějin KSČ v době, kdy byla stranou vládnoucí. Texty se zde zabývají vnitrostranickým vývojem Komunistické strany Slovenska od roku 1948 do začátku 60. let, situací v Jihomoravském krajském výboru KSČ v Brně v letech 1967-1968 a vztahům mezi KSČ a východoněmeckou Jednotnou socialistickou stranou Německa v letech 1969-1989. Je zde též poprvé publikován projev Gustáva Husáka na aktivu funkcionářů KSČ z obvodu Prahy 9 v závodě ČKD v Praze-Vysočanech 31. května 1969, který předznamenal nástup tzv. normalizace.

Monografie postihuje klíčové období formování československého sociálního státu, jehož důsledky jsou patrny do dnešních dní. Práce je rozčleněna do tří tematických okruhů. První se zabývá především sociologickou teorií a standardními typologiemi sociálního státu, do jejichž rámce zařazuje východoevropský model, importovaný do ČSR po roce 1951. Druhý je věnován společenským procesům, jež ovlivňovaly možnosti sociální politiky a institucionální výstavbu sociálního státu. Jedná se především o analýzu proměn politického systému, hospodářství a sociální struktury. Autor věnuje zvláštní pozornost problematice mobilizace pracovních sil, která představuje základní determinantu podoby sociálního zabezpečení v tomto období. Třetí část knihy je analýzou jednotlivých institutů sociální ochrany obyvatelstva a tendencí jejich dlouhodobého vývoje. Jde především o problematiku sociálního pojištění, sociální pomoci, zdravotnictví či bytové politiky. Na základě studia pramenného statistického materiálu je vývoj v Československu zařazen do obecnějšího evropského kontextu. Kniha do jisté míry překvapivě ukazuje, že i po roce 1948 dokázala ČSR v některých ukazatelích dosahovat vynikajících výsledků; v celku však její sociálně zabezpečovací systém začal ztrácet efektivitu, a to zvláště s rostoucími problémy plánované ekonomiky od konce padesátých let.

Publikace je rozdělena do dvou částí. První, zaměřená na období do konce druhé světové války, obsahuje studie věnované postoji komunistické strany k otázce sjednocení levice před VII. kongresem Kominterny konaném v roce 1935, vlivu sovětské propagandy na utváření obrazu Sovětského svazu v meziválečném Československu, dětství a studentským letům Alexeje Čepičky a represím vůči slovenským komunistům v letech 1939-1943. Do druhé, "poválečné" části pak byly zařazeny texty zabývající se rivalitou mezi komunistickou stranou a sociální demokracií v letech 1945-1989, sítí vazeb a způsoby vyjednávání v poúnorové komunistické straně na příkladu kontaktů mezi funkcionáři Krajského výboru KSČ v Brně a Okresního výboru KSČ Brno I v letech 1948-1952, převzetím sovětského modelu sociální správy v Československu v letech 1950-1956 a kulturní politikou vedení komunistické strany v letech 1962-1966.

Kniha pojednává o problémech nezaměstnanosti v meziválečném Československu v mezinárodních souvislostech. Důraz je kladen na otázky tvorby legislativy a popis strukturálně hospodářských předpokladů problematiky. Zároveň jsou příslušné části věnovány dějinám každodenního života tehdejších nezaměstnaných, jejich strategiím přežití a propočtům pravděpodobného vývoje životní úrovně jejich domácností. Kniha obsahuje rovněž teoreticky pojatý úvod o genezi fenoménu nezaměstnanosti v moderních ekonomikách a formách jejího diskurzivního uchopení, resp. obecněji její společenské reflexe.