Jan Štemberk Knihy

Hotel Alcron se v českém hotelnictví stal pojmem i symbolem. Podnik je to výjimečný, neboť přežil všechny turbulentní změny, jimiž se 20. století vyznačovalo, a až na krátkou přestávku po privatizaci v 90. letech 20. století slouží svým hostům ve Štěpánské ulici po celých 90 let. Kniha popisuje založení hotelu, osobnost otce-zakladatele Aloise Krofty i jeho podnikatelské aktivity během první republiky, přechází do doby protektorátu, kdy Alcron hostil převážně německou klientelu, a zkoumá také období po roce 1948 až do současnosti. Publikace přispívá k obohacení veřejného prostoru příběhem slavného hotelu, jehož útrobami kráčely dějiny a mezi jehož zdmi se odehrávaly světlé i tmavé momenty české a československé historie.

Při vyslovení slova automobil obvykle ihned vyvstane na mysli masově rozšířený dopravní prostředek, který člověka provází již více než sto let. Kolektiv autorů si však vytkl za cíl podívat se na automobil úhlem pohledu kulturních dějin. Motorismus je v rámci jednotlivých kapitol zkoumán v nejrůznějších souvislostech, od aspektu estetického a módního přes uměleckou inspiraci a výrazový prostředek v divadle a filmu po fenomén společenského a každodenního života různých skupin obyvatelstva. Nastíněny jsou i fáze jeho technického vývoje. Kulturní rozměr českého motorismu je sledován na obsáhlém pramenném základě, těžícím jak z dosud nezveřejněného archivního materiálu, tak i z nejnovější domácí a zahraniční literatury. Knihu doprovází čtyřicet dobových fotografií.

Válka a válečné konflikty zpravidla těžce dopadají na všechny vrstvy společnosti. Jejich ničivé důsledky gradují s nástupem střetů masových armád. Těžiště problému bývá podmíněno dobově, regionálně, sociokulturně i jinak. Vždy však platí, že ve válce je promarněno množství lidských životů, které s modernizací technik a technologií ničení dramaticky narůstá. Potoky krve provázejí potoky slz a nezměrné hoře převážně obyčejných lidí nesoucích hlavní tíhu války, resp. jejích důsledků. Publikace Venkov, rolník a válka v českých zemích a na Slovensku v moderní době je původní vědecké dílo přispívající do diskurzu jednoho z velkých témat moderních agrárních dějin, tj. postavení venkova a venkovana v období válek, počínaje válkou třicetiletou a konče válkou studenou. Spojení „rolníka“ a „války“ v prostředí českých zemí a Slovenska je v dosavadní historiografii nové. Ne všechny, ale v zásadě téměř všechny dlouhodobé války zásadním způsobem ovlivnily příští vývojové linie společnosti. Podmínky, v nichž se odvíjely, poskytovaly podněty směřující k opravě důsledků války, zlepšení situace trpícího venkova a jeho obyvatelstva a snažily se hledat obranné mechanismy proti důsledkům válek příštích. Publikace naznačený diskurz obohacuje o běžící odborné diskuze, upozorňuje na nové aspekty, nabízí podstatné teze i drobnohledné úvahy, jež mají za cíl inspirovat k dalšímu vědeckému bádání.

Cestovní ruch představuje jeden z atributů moderní společnosti. Cestování je obecně chápáno jako běžná součást životního stylu. Často se setkáváme s názorem, že se začal rozvíjet až ve druhé polovině 20. století. Pro země střední a východní Evropy se dokonce objevuje až rok 1989. To je však velmi zkreslený pohled. Předložená práce si klade za cíl osvětlit vývoj a stav cestovního ruchu v českých zemích a Československu v době významné fáze rozvoje mezi oběma světovými válkami.

Kniha mapuje vývoj právní regulace automobilismu od jeho počátků do poloviny 20. století. Stěžejní období představovala první polovina minulého století, kdy se konstituovaly základní zásady a pravidla, na nichž se automobilová doprava mohla dále rozvíjet. Jednalo se o dobu hledání vzájemného poměru mezi automobilovými nadšenci a společností, která nebyla novému druhu dopravy vždy nakloněna. Text předkládá pohled na automobilismus z hlediska povinností a limitů, které byly na českého řidiče kladeny, autor však neposkytuje pouze výklad pravidel silničního provozu, ale snaží se čtenáři přiblížit zajímavé informace o tom, s čím vším se musel tehdejší řidič v souvislosti s provozem motorového vozidla vyrovnávat.

Kniha sleduje dosud odborně nezpracovanou avšak přitažlivou tématiku vývoje turistiky v době budování socialistického systému v Československu. Turistika patří neodmyslitelně k volnočasovým aktivitám moderní společnosti. Její rozvoj v českém prostředí začíná v 19. století. Politické a hospodářské mezníky 20. století stavěly před turistiku nové výzvy, se kterými se musela vyrovnávat. Nejinak tomu bylo i v období let 1945 až 1968, které je náplní této knihy. Po skončení druhé světové války obnovily svou činnost turistické spolky, jejichž aktivity byly v průběhu německé okupace omezovány. Stále více však narůstaly politické tlaky, se kterými se turistika musela potýkat. Únorový převrat v roce 1948 samozřejmě dopadl i na turistiku, která byla násilně včleněna do sjednocené tělovýchovy a turistika se stala sportovní disciplínou se systémem měření sil a pravidly sportovní klasifikace.

Kolektivní monografie představuje hospodářské dějiny jako vědní disciplínu zkoumající často významné události, fenomény a procesy, které významně ovlivňují život většiny společnosti. Jednotlivé kapitoly ukazují šíři předmětu výzkumu, interakci s dalšími obory a vědními disciplínami. Kniha ukazuje, jak výrazně se měnilo hospodářství a jeho kontexty v 19. a 20. století – ať už máme na mysli rozložení ekonomické síly v globálním srovnání, změny ve struktuře ekonomik, zásadní nárůst nebo pokles významu odvětví, proměny interakce ekonomických, politických, sociálních a celé řady dalších fenoménů, kvantitativní a kvalitativní aspekty měnící se role státu v hospodářství nebo měnící se postavení, úlohu a také vnímání společenských i ekonomických elit ve společnosti. Kapitoly ukazují makroekonomické i mikroekonomické přístupy, dokládají současný stav výzkumu jednotlivých sektorů ekonomiky. Náplň řady kapitol přináší zcela nová témata výzkumu, kterým dosud nebyla věnována pozornost, další rozvíjejí a prohlubují dosavadní bádání. Podařilo se tak dosáhnout bohaté tematické pestrosti, která má potenciál oslovit mnohé čtenáře.

Tato kolektivní monografie navazuje na systematický výzkum katedry společenských věd Vysoké školy obchodní v oblasti cestovního ruchu. Historický výzkum cestovního ruchu je dosud v české historiografii opomíjenou záležitostí. Základním časovým úsekem se stala etapa 20. století, ačkoli si jsou autoři vědomi, že vývoj cestovního ruchu má za sebou podstatně delší období. Přesto však bylo potřebné, hlavně v zájmu přehlednosti celé publikace, vybrat určitý časový úsek, který by představoval základní rámec výzkumu.

Cestovní ruch a druhá světová válka, to je na první pohled paradoxní spojení. Historici Ivan Jakubec a Jan Štemberk však revidují zažitou představu, že tehdy nebyla na cestování vhodná doba. Kniha se zaměřuje na protektorát Čechy a Morava, ale autoři se zabývají i oddělenými částmi Československa a zahrnují kontext říše. Jejich mimořádně erudovaná pramenná práce věnuje pozornost státní politice, administrativě, antisemitským opatřením i dopravě, stravování a ubytování. Publikace, doprovázená dobovými fotografiemi a reklamními materiály a doplněná barevnou obrazovou přílohou, představuje zásadní posun v bádání o tomto dosud málo zmapovaném fenoménu.

Předložená monografie si klade za cíl představit vývoj pravidel chování v silničním provozu v éře socialismu, tedy v letech 1948–1989. Ve zkoumaném období prošel motorismus bouřlivým rozvojem, provoz na silnicích a ulicích zhoustl a úměrně tomu stoupala nehodovost. Ta se stávala impulsem ke změnám, v nichž se promítala ideologická, politická, dopravněbezpečnostní a ekonomická hlediska. Vedle vlastních pravidel silničního provozu se monografie zabývá i problematikou dopravních nehod, technického stavu vozidel, dopravního značení či pojištění. Pozornost je věnována také praktickým detailům, jako je používání ochranných přileb nebo bezpečnostních pásů, obsah výcviku řidičů a jejich zkoušek či testování alkoholu za volantem.