Čtyřicet krátkých zamyšlení o Božím vedení a okolnostech, které ovlivňují směr života. Jsou v životě věci, které jsme si nezvolili, a sotva bychom je někdy učinili dobrovolně. Nebeský otec ovšem vidí dál, až tam, kam my nedohlédneme...
Rozhovor s pražským světícím biskupem. Salesiánský biskup Karel Herbst působil jako kaplan v Mariánských Lázních, později na Svaté Hoře u Příbrami. Zde mu byl v lednu 1975 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Pracoval jako čistič výkladních skříní, mj. také s dnešním kardinálem Vlkem. V roce 1976 složil věčné sliby jako salesián Dona Boska. Tajně pracoval s mládeží, především formou „chaloupkového apoštolátu“. V září 1986 mu byl Státní bezpečností vrácen souhlas k výkonu kněžské činnosti, několik let působil v pohraničí v západních Čechách. Světícím biskupem pražské arcidiecéze byl ustanoven v dubnu 2002.
Život P. Josefa nebyl právě snadný, osud se s ním nemazlil. Někdy v padesátých letech půjčil komusi větší peněžní obnos, dotyčného zatkli na hranicích při pokusu o útěk, a když z něj vymáčkli, kdo mu peníze půjčil, odsoudili P. Josefa k dlouholetému žaláři do Valdic a na Mírov. Na jednu z amnestií byl nakonec spolu s dalšími propuštěn. Ačkoliv měl v Praze byt, dal přednost životu na venkově. Když se naskytla možnost působit jako výpomocný duchovní bez nároku na plat, ujal se jedné vesnice. Svou samotu a tím i značnou míru nezávislosti si P. Josef sice pochvaloval, ale kontakty a přátelské vztahy se spolubratry udržoval. Adresátem zde vydaných dopisů byl přítel z mládí, spolužák a kanovník. Zatímco kriminál naučil P. Josefa zametat za sebou, a proto dopisy pana kanovníka likvidoval, pan kanovník vycítil, že Josefovy řádky nejsou jen obyčejnými dopisy, a tak je uchoval. Díky panu kanovníkovi tedy můžeme nahlédnout do srdce kněze Josefa, jehož víra je přesvědčivá a vztah k Bohu ryzí. //Z předmluvy biskupa Karla Herbsta
Křížová cesta s ikonami je knížkou pro chvilky duchovního rozjímání.
„Zedničtí učni vymetají pražské antikvariáty, aby si rozšířili knihovničku o dalšího Čepa, Bunina, Dobraczyńského, Stefana Zweiga, Leskova, Wericha, Mauriaca, Čapka, Nepila nebo Mertla. Scéna jak z jiného světa. V Praze osmdesátých let 20. století skutečnost. Proč to ti kluci dělali? (…) Měli silnou motivaci. V knížkách, po kterých slídili, cítili hodnotu… Kde se o nich zedníci dozvěděli? Kdo jim o nich řekl? Odpověď: Karel Herbst.“ (zkráceně z předmluvy Boba Fliedra) Otec Karel byl vždycky známý tím, že při svých promluvách, duchovních cvičeních a přednáškách používal úryvky z beletrie. Často šlo o knihy, ve kterých bychom duchovní pointu ani nehledali. Příběhy uměl použít tak, aby posluchačům otevíraly oči i srdce pro hodnoty všelidské i pro pravdy evangelia. Z velké zásobárny oblíbených knih a povídek jich do této publikace vybral třicet. Směsice je to velmi pestrá – od Jana Nerudy a J. Š. Baara přes F. M. Dostojevského, až po Alexe Haleye a Františka Nepila. Ke každé ukázce napsal krátký úvod, v němž nastiňuje myšlenku, která ho oslovila a může inspirovat také čtenáře.
Na minutu s Karlem Herbstem. Karel Herbst čtenářům nabízí sto krátkých laskavých zamyšlení nad nejrůznějšími skutečnostmi lidského života, a to jak toho běžného, tak i duchovního. Vychází při tom z biblických příběhů a z jednání biblických postav i samého Boha. V jednotlivých kapitolkách knížky najdeme ctnosti i nectnosti, činy Boží i činy lidí a témata jako např.: radost, úzkost, zklamání, pomluva, lhostejnost, soucit, solidarita, nezištnost, pohostinnost, skromnost, milosrdenství, velkorysost, hněv, závist, přátelství, bolest, oběť, Boží království a mnoho dalších.