Markéta Doležalová Knihy

Vývojová dysfázie je v současné době poměrně často stanovovaná diagnóza u dětí. Mnoho rodičů (ale i dalších zájemců o logopedickou problematiku) nemá jasno v tom, co všechno se pod pojmem vývojová dysfázie skrývá. Publikace vznikla z potřeby poskytnout rodičům, ale i dalším zájemcům, např. z řad dětských lékařů, pedagogických pracovníků (učitelů v mateřských i základních školách, asistentů pedagoga), dětských psychologů a dalších, text, který srozumitelným způsobem shrnuje základní informace o této diagnóze. Pro jasnější náhled do problematiky začíná kniha kazuistikami – příběhy dětí s vývojovou dysfázií. Text dále představuje, co vývojová dysfázie je, jak se dělí, jaké má příčiny, symptomy. Rovněž se věnuje diferenciální diagnostice a představuje tým odborníků, na které je možné se při péči o dítě s vývojovou dysfázií obrátit. V knize najdou čtenáři i konkrétní tipy a rady pro rozvoj oslabených oblastí. Nechybí ani pohled na specifika dětí s vývojovou dysfázií ve školních institucích (zejména mateřské a základní škole). Kniha je doplněna odkazy na konkrétní didaktické hry a pomůcky, které lze při práci s dětmi s touto diagnózou využít.

Jak se katolická církev v Československu vyrovnala s nacismem a komunismem? Dvojí zkoušku, kterou musela projít, autoři zkoumají skrze působení Josefa kardinála Berana, poválečného arcibiskupa pražského a důsledného zastánce nezávislosti církve na panujících režimech. Jeho osobnost provede čtenáře nelehkými časy – od nesnadného vztahu katolických duchovních k první republice přes poválečný odsun německých katolíků až po komunistickou likvidaci tisíciletého působení křesťanství. Jednotlivé studie vytvářejí mnohovrstevnatý portrét církve v zásadních obdobích našich moderních dějin. Závěrečný text na procesu kardinálovy beatifikace zachycuje „druhý život“ této velké postavy církve.

Katalog ke stejnojmenné výstavě, která se týkala tématu "Pokus o likvidaci řeholního života v Československu"

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Slovenský státní archiv v Bratislavě vydali publikaci k 500. výročí luterské reformace. Tato badatelská práce spojila řadu vysokých škol, historických, teologických a archivních institucí z Česka a Slovenska. Publikace nabízí komplexní pohled na téma z různých perspektiv více než dvaceti autorů, přičemž historické a archivářské přístupy doplňují specialisté na archeologii a heraldiku. Obsah zahrnuje studie o méně známých traktátech Martina Luthera z první čtvrtiny 16. století a zkoumá vliv reformace na uherskou společnost v 17. století, protireformaci a klíčové momenty ze života reformovaných církví během národního probuzení ve 19. století. Emancipace reformovaných komunit v Horních Uhrách a jejich pocit sounáležitosti s českým živlem přispěly k vzniku samostatné Československé republiky po první světové válce. Důležitou část publikace tvoří studie o perzekuci církví ve 20. století během totalitních režimů, přičemž se zde uplatnili autoři z ÚSTR. Příspěvek Martina Jindry se zaměřuje na zákaz Církve československé (husitské) na Slovensku v roce 1939, zatímco Stanislava Vodičková se věnuje mezináboženskému dialogu a spolupráci duchovních v koncentračním táboře Dachau.

Markéta Doležalová (ed.) Po zařazení agendy lidských práv do Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě nikdo nepředpokládal, že právě toto bude jedním z podstatných impulzů k rozkladu sovětského impéria. Vzniklo Helsinské hnutí, opoziční aktivisté se sdružovali s cílem poukazovat na všechny případy, kdy komunistické vlády nedodržely, k čemu se v Helsinkách zavázaly. Katolická církev měla své vlastní „disidenty“ působící v podzemí. V 60. a 70. letech 20. století se Vatikán soustředil na diplomatická jednání o obsazení biskupských stolců ve státech sovětského bloku. Od podzemní církve zachovával odstup. To se však změnilo s nástupem papeže Jana Pavla II. V Československu se zlomovým bodem pro veřejné vystoupení mladých věřících za náboženskou svobodu stala poutní slavnost na Velehradě k uctění 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1985. Tato publikace přináší nejen vzpomínky na tak výjimečnou událost, ale též zasazuje dění v církvi do širších historických souvislostí. Prostřednictvím pohledu zahraničních historiků umožňuje rovněž srovnání s církevně-politickými poměry v tehdejší východní Evropě.

Sborník k životnímu jubileu opata Heřmana Josefa Tyla. Markéta Doležalová (ed.) Oba totalitní režimy 20. století, nacistický i komunistický, přinesly církvím a jejich zástupcům i věřícím v Československu tvrdé pronásledování. Byli odsuzováni k trestům vězení i smrti, k vysilující a zdraví ohrožující dřině v pracovních táborech, zvláště při těžbě uranu, ke všemožnému útisku, ponižování a šikanování. Materiální i kulturní hodnoty spojené s působením církevních institucí, škol a klášterů byly bezohledně ničeny. Opat tepelského premonstrátského kláštera Heřman Josef Tyl, od jehož narození uplynulo v roce 2014 sto let, patřil k těm osobnostem, které dokázaly za obou totalit obstát se ctí. V předkládaném sborníku jsou shromážděny více než dvě desítky příspěvků, které se zaměřují na životní osudy biskupů, teologů, duchovních, řeholníků a řeholnic i aktivních věřících pod likvidačním tlakem okupačního i poúnorového režimu. Věnují se rovněž vývoji potlačovatelského a kontrolního aparátu, ústředí, odkud byla proticírkevní politika řízena, i běžné praxi krajských a okresních církevních tajemníků. V neposlední řadě usilují rozptýlit mýtus o „zlatých letech šedesátých“ jako o období uvolnění společenské atmosféry a demokratizace. Pro církve a věřící to rozhodně neplatilo, změnily se pouze formy jejich perzekuce.