Jiří Jírovec Knihy

Jiří Jírovec je vystudovaný analytický chemik. Díky nestranickému původu a také dlouholetému pobytu mezi nestraníky chemické laboratoře Ústavu geologických věd UK se pohyboval v prostředí, kde vládla kritičnost, sranda a ironie. Tři roky před politickým převratem emigroval do Kanady, kde následujících třináct let pracoval ve společnosti Atomic Energy of Canada Ltd. S nástupem internetu se začal intenzívnějí zajímat o dění v Československu a v roce 1997 navázal spoluprací s Britskými listy, kde publikoval stovky článků. Jako penzista tráví většinu času v České republice.

Tato kniha by nevznikla, kdybych nebyl, již jako penzista, pozván do hospody „U Kadaňky“. Byla to taková obyčejná 4. cenová skupina. Už neexistuje, protože české společnosti nedochází, že historie zůstává viditelná jen tehdy, když ji neodstraňujeme. Kniha by nevznikla, kdybych tam nepotkal Karla Sýse, Evu Frantinovou, fotografa Frantu Dostála a řadu dalších. Jan Werich kdysi v rozhovoru řekl, že píše pohádku, vlastně spíš povídku, která je „pohádkou jen do určité doby a pak se změní ve skutečnost“. To je případ mnoha textů v této knize.

Tato kniha obsahuje texty psané v druhé polovině roku 2021 pro server Poznámky pana Bavora. Dotýkají se událostí, jimiž Česko v té době žilo. Zvýšená pozornost je věnována dvěma katastrofám, které nás v té době postihly, tedy covidu-19 a poněkud zfalšovaným volbám do Sněmovny. Na několika místech jsou pro zpestření vloženy texty z autorovy knihy Pohádky pro mladší a pokročilé, Futura 2021.

Kniha drobných textů Jiřího Jírovce volně navazuje na jeho předchozí vydanou knihu Mé přítelkyni. Autor se probírá svým životem a zaznamenává věci a děje tak, jak mu je osud naservíroval. Se skromností jemu vlastní vypráví své postřehy ze života, postřehy které jsou prosáklé člověčinou. Svými texty autor tvoří protipól dnešnímu chaotickému, mnohdy nesrozumitelnému a brutálnímu spektáklu. Nad jeho texty si čtenář může oddechnout a říct: ano, alespoň někde je svět ještě v pořádku.

Čtenář dostává soubor dopisů, které byly jednotlivě publikovány v internetovém deníku Britské listy. Byly psány přítelkyni, která nevěděla mnohé z československé historie. Texty odrážejí autorovu zkušenost ze života v bývalém Československu v letech 1948–86 a v Kanadě 1987-2014. Kniha je psána jazykem, který mě kdysi postupně učili paní Černá a pánové Friedel a Stýblo. Přestupky proti soudobému jazyku laskavě vymýtila Petra Daňková. Všem jsem za češtinu vděčen.