Martin Schulze Wessel Pořadí knih

Fundovaná práce předního německého historika si klade za cíl osvětlit z historického hlediska současnou ruskou agresivní válku a protizápadní postoje s jejich dějinnými kořeny. Sleduje dynamiku budování ruského impéria za posledních zhruba tři sta let, tj. od doby Petra I. Centrem jejího zájmu jsou rusko-ukrajinsko-polské vztahy, respektive konfrontace ukrajinské a polské státnosti s ruskou expanzí na západ. Nejde však o studii nějakých lokálních konfliktů – autor je zasazuje do širších evropských souvislostí a souhry, spolupráce či konkurence hlavních mocností; zvláštní pozornost přitom věnuje dlouhodobé kooperaci Ruska a Německa, jejíž neblahé důsledky byly patrné až donedávna. Snaha budovat ruskou identitu na základě imperiální myšlenky, v případě Ukrajiny coby vnitřního impéria a Polska jako součásti impéria vnějšího, vedla vždy k zásadním konfliktům, které zpětně impérium oslabovaly a směřovaly k jeho dezintegraci – to Schulze Wessel nazývá „prokletím impéria“. Vedle mocenskopolitických aspektů analyzuje též náboženské a ideologické souvislosti, především pak ruský, ukrajinský i polský nacionalismus, přičemž obzvlášť působivé jsou portréty jeho tří představitelů – Puškina, Ševčenka a Mickiewicze.

Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20. srpna 1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. Pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze. Předkládaná kniha, kterou připravil jeho syn René a doplnil ji úvodním slovem a svými autentickými fotografiemi, představuje především Böllovy deníkové zápisky z oněch několika dní strávených v Praze, dále jeho dva esejistické texty reflektující srpnové události a několik rozhovorů pro tisk. Máme tak jedinečnou možnost dozvědět se, jak vnímal Pražské jaro, jeho násilné potlačení a pozdější vývoj v ČSSR význačný západoněmecký spisovatel, pro nějž byla svoboda nedělitelná.

Rok 1968 je v českých dějinách klíčovým obdobím, představujícím pokus o revizi politické a ekonomické situace a směřování k pluralitní demokracii. Téma se začalo intenzivně zkoumat po listopadu 1989, avšak dosud chybí ucelená interpretace. V jubilejním roce přichází německý bohemista a rusista Martin Schulze Wessel se svou monografií, která zkoumá společenské změny roku 1968 v kontextu tání totalitního režimu. Tento proces byl ovlivněn československými reakcemi na kult osobnosti Stalina a ekonomickou krizí plánované ekonomiky na přelomu 50. a 60. let. Schulze Wessel analyzuje změny v politické, ekonomické a kulturní rovině, přičemž liberalizace kulturního prostředí (noviny, časopisy, divadlo, film) hraje klíčovou roli v revizi socialismu, která se liší od pokusů ve středovýchodní Evropě v roce 1956. Autor zasazuje český rok 1968 do širšího evropského kontextu, zdůrazňuje jak českou jedinečnost, tak vzájemné inspirace se západním hnutím. Jeho vyvážený pohled na české dějiny 60. let a jejich vyústění v prvních devíti měsících roku 1968 končí sovětskou invazí v srpnu 1968, která zastavila obrodný proces a eliminovala demokratizační tendence ve všech oblastech.

Muzeum je i v pozdně moderním věku prominentním médiem historické komemorace a reprezentace. Nikdy v minulosti neexistovalo tolik muzeí jako dnes. Historická muzea moderní doby však neodrážejí bezprostředně státní politiku paměti, nýbrž sama vystupují jako aktér paměťového diskurzu. Politické a společenské zvraty přitom často vedou k přetváření muzeí a muzejních expozicí, ke zřizování nových a zavírání mnoha starých muzeí. Předkládaná publikace se ve středoevropském kontextu věnuje těmto problémům stejně jako vzájemným interakcím, procesům transnacionalizace a srovnávacím analýzám muzejnictví.