Protagonistkou románu je šestnáctiletá Mifti z Berlína – chytrá, citlivá ale duševně narušená. Schizofrenní matka ji psychicky a fyzicky týrala, otec, levicový intelektuál, ji zanedbával. Mifti žije se svými nevlastními sourozenci, píše si deník, nechodí do školy, bere drogy, spí s každým, kdo je po ruce, nejlepší náplní času je podle nísedět v baru a žvanit o čemkoli. Román je fiktivním deníkovým záznamem, do kterého vplynuly maily, intimní esemesky, texty z blogů, útržky rozhovorů… Kniha je plná narážek na berlínskou undergroundovou scénu, komentuje ji i paroduje. Mladá autorka používá originální styl, v textu je napětí, energie, přecitlivělost daná věkem (vypravěčky i autorky) i potřeba citovat „in“ autory a filozofy – i tohle však dokáže spisovatelka dobře použít a shodit. Touto románovou hrou s literárními, společenskými a politickými kontexty vzniklo pozoruhodné, kontroverzní dílo, které si rozhodně zasluhuje pozornost.
