Arthur Japin Pořadí knih

U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých děl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu skříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách i vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony umění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé a naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí. Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových svědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu, které se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která byť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.

V roce 1837 posílá panovník afrického kmene Ašantů svého syna a synovce holandskému králi Vilémovi I. jako zástavu, když s Holanďany uzavírá smlouvu, jíž umožňuje naverbování svých poddaných do nizozemské východoindické armády. Pro dva malé černošské prince se tak se dne na den zcela změní svět. A každý z nich se s tím vyrovnává po svém – jeden se usilovně snaží stát Evropanem a vytěsnit svou minulost, zatímco druhý zůstává tvrdošíjně věrný své africké identitě. Tragická osamělost obou hrdinů, která je v jejich novém životě všudypřítomná, jejich osud outsiderů, otázka vlastní lidské hodnoty a konflikt mezi touhou být sám sebou a snahou přizpůsobit se okolí jsou hlavní témata, jež autor na pozadí tohoto příběhu s rozvíjí. Činí tak s hlubokou empatií a nesmírnou lidskostí.

Giacomo Casanova se během pobytu na italském panství ve svých sedmnácti letech – tehdy ještě jako student bohosloví – osudově zamiluje do prosté dívky Lucie a dvojice si před jeho dočasným odjezdem slíbí věrnost. Po návratu se však ukáže, že dívka odešla neznámo kam, údajně poté, co otěhotněla s jedním z ostatních sloužících. K novému setkání dojde až po dvaceti letech v Amsterdamu, kde Casanova na zestárlou Lucii narazí v nevěstinci. Teprve tehdy zjistí, že důvodem někdejšího odchodu, který osudově poznamenal jeho přístup k ženám, bylo znetvoření dívčiny tváře v důsledku neštovic a snaha ušetřit jejího milého zklamání a nevyhnutelných komplikací… Japin vychází ve svém románu ze skutečné epizody Casanovova života, jak ji zachycují jeho paměti, předkládá však vlastní svébytnou verzi, soustřeďující se především na Luciinu osobnost a naplňující tragický příběh někdejších milenců fascinujícím obsahem i řadou historických souvislostí.