Předkládaná publikace prochází českými dějinami od mýtických počátků téměř do konce 20. století. Autorovým cílem nebylo podat základní slovníkové znalosti, nýbrž živý pohled na poměry v bezprostředně sousedních státech, ale i v Itálii, Španělsku, Velké Británii a Rusku. Připomenul, že Čechy a Morava byly po devět století prostorem, který sdíleli Češi i Němci. Všiml si také onoho zvláštního rysu, že oba národy zde nežily spolu, ale vedle sebe. Zaznamenal i výraznou odlišnost pražských Němců od jejich soukmenovců v pohraničních oblastech. Ti první patřili na počátku dvacátého století k evropské kulturní elitě, zatímco ti druzí svým radikálním nacionalismem a antisemitismem inspirovali po první světové válce Hitlerovu NSDAP. Odsun sudetských Němců autor považoval za etnickou čistku, za bezpráví, které neospravedlnily ani hrůzy nacionálního socialismu, jež předcházely. V této souvislosti ocenil vstřícné kroky podniknuté českou a německou vládou po roce 1989 a konstatoval, že Sudetoněmecký Landsmannschaft nebyl a není reprezentativní organizací, jež by měla legitimaci mluvit za všechny odsunuté Němce. Nemá ani morální právo bránit osmdesáti milionům ostatních Němců v přátelském soužití se sousedním národem.
