Nina Lanović Knihy

"Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit." Takto nekompromisně se autor vyjádřil v předmluvě k souboru svých povídek z let 1976 1982. Spojuje je nejenom volně pojaté symbolické téma poutníka, ale především Márquezův brilantní vypravěčský styl....

Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.

Rukověť bojovníka světla vyzývá každého, aby dokázal žít své sny. Aby každý vyšel vstříc nejistotě života a naplnil svůj jedinečný osud. Svým nenapodobitelným způsobem nám Paulo Coelho ukazuje, že v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni. Inspirující krátké texty z let 1993–1996 ponoukají čtenáře, aby nastoupil cestu bojovníka: toho, který je schopen vidět, že být naživu je zázrak, toho, kdo dokáže i prohrát, toho, kterého hledání dovede k nalezení identity, po níž touží. V knize autor vychází z tradic různých zemí, klade důraz na základní lidské hodnoty a vnitřní růst člověka, jenž nepodlehne malomyslnosti a únavě, ale věří v zázraky a lásku.

V románu Pátá hora se Paulo Coelho vrací do starověké Fénicie, aby na příběhu izraelského proroka Eliáše sledoval jeden výjimečný lidský osud od propasti nevyhnutelné tragédie až k odhodlání volit si svou vlastní cestu životem a přijmout za ni odpovědnost. Na Blízkém východě, kde se odpradávna mísily mnohé kultury, kudy na křižovatce cest táhla ničivá vojska asijských a afrických velmocí a kde probíhaly dalekosáhlé historické děje, dojde v kratičkém úseku jediného bytí k setkání muže a ženy a ke konfrontaci jejich víry, lásky, pochybností a naděje v čase bouřlivých událostí.

Brazilský spisovatel Paulo Coelho vytvořil ve svém románu modelovou situaci, v níž má proběhnout boj dobra a zla. Do upadající horské vsi přijde cizinec, aby se formou ďábelského pokušení dobral podstaty lidské přirozenosti. Důležitou roli v pokušitelově plánu sehraje servírka slečna Chantal Prymová. Románem Ďábel a slečna Chantal autor končí trilogii A dne sedmého..., do níž patří knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala a Veronika se rozhodla zemřít.

Veronika naizgled ima sve što može poželjeti. Odlazi u popularne noćne klubove, susreće, a zatim i izlazi s privlačnim mladim muškarcima, a unatoč svemu nije sretna. U njezinom životu nedostaje nešto. I upravo zato, 11. studenog 1997. izjutra Veronika odlučuje umrijeti. Nakon što je uzela prekomjernu dozu tableta, saznaje da joj je preostalo još samo nekoliko dana života. Njezina je iskustva postupno vode prema shvaćanju da je svaka sekunda njezinog bivanja izbor između življenja i umiranja. Knjiga Paula Coelha govori o ludilu i potrebi pronalaženja novog načina života za ljude koji se često susreću s predrasudama drugih samo zato što razmišljaju na drugačiji način.