Antonín Líman Pořadí knih (chronologicky)

Eseje a rozhovory českého japanologa Vzpomínky na smutné i humorné zážitky ze života význačného japanologa se vztahují k místům ve třech zemích na třech kontinentech – k Čechám, Japonsku a Kanadě. Časově se rozpínají od autorova prvorepublikového dětství ve Staré Boleslavi přes odchod do kanadského Toronta v roce 1967, několik pobytů v Japonsku až k současnému životu ve Vancouveru. Autor se mj. zamýšlí nad literaturou i filmem, náboženstvím, vztahy vzájemně odlišných kultur a předkládá i zajímavé cestopisné postřehy. Soubor čtrnácti esejů a třech rozhovorů vychází k autorovým 85. narozeninám. Předmluvu napsala Zdenka Švarcová.

Japonské rybářské povídky. Soubor šesti rybářských povídek jednoho z nejvýznamnějších japonských moderních autorů přeložili Antonín Líman a Jura Matela. Doslov napsala Zdenka Švarcová, ilustrace vybrala Helena Honcoopová.

Masaoka Šiki (1867–1902) patří k nejlepším japonským básníkům haiku. Byl vlastně pokračovatelem Bašóa a starších mistrů a obohatil jejich styl o nové postupy. Přestože mu byl vyměřen tak krátký život, zanechal po sobě obrovské dílo. Věřil v jednoduchost básnického výrazu a v přesnost detailního pozorování. Přeložil a předmluvou opatřil Antonín Líman. Doslov napsala Sylva Martinásková, doslov o dobových ilustracích Helena Honcoopová. Spolu s originálními japonskými texty. Ilustrováno dobovými barevnými ilustracemi. Kukačka nedokáže dát sbohem světu jedním veršem Zablesklo se — déšť utichl a v lese zazářil měsíc

Antonín Líman se zabývá japonským haiku nejméně půl století. Je přesvědčen, že haiku je nejoriginálnější forma japonského písemnictví.. Některá Límanova haiku byla inspirována japonskými náměty, mnoho jeho básní vyjadřuje jeho hluboký vztah k ostrovní zemi. Přeložil rovněž ve čtyřech dílech největší dílo japonské poezie, Sbírku deseti tisíc listů (Manjóšú). V roce 2008 byl vyznamenán Jungmannovou cenou za nejlepší překlad. Učil třicet let na University of Toronto, nyní žije rovněž ve Vancouveru. Knihu ilustrovala Daniela Renčová.

V polovině padesátých let 20. století nastává zlatá éra japonského filmu. Přední český japanolog, překladatel a pedagog věnuje tomuto slavnému období, delšímu než jedno desetiletí, knihu třinácti esejů. Na příkladu filmů nejvýznamnějších režisérů této doby – Akiry Kurosawy, Kona Ičikawy, Kendžiho Mizogučiho, Jasudžiróa Ozua, Hirošiho Tešigahary, Masahira Šinody a Šóheie Imamury – si autor všímá úzkého vztahu japonského filmu k literatuře a k japonskému divadlu. Vedle pečlivého rozboru filmové techniky se soustředí i na kulturní zvyky a životní styl a přibližuje tak svět japonského filmu optikou samotné kulturní tradice, která ho zrodila.

Antonín Líman (1932) významný český japanolog, překladatel a držitel Ceny Josefa Jungmanna vypráví svůj životní příběh od staroboleslavského válečného dětství, přes neblahá léta komunismu až po úspěšnou zahraniční kariéru vědce a pedagoga. Japanistika se mu stala osudem teprve v šedesátých letech, kdy na univerzitě nedělnický původ studentů vadil o trochu méně než v desetiletí předchozím. V letech tání následovala stáž v Japonsku a poté už i s manželkou a synem cesta do Kanady, bohužel v předvečer srpnové invaze, která vedla k dalšímu osudovému rozhodnutí. Límanovi se stali emigranty. Polštář z trávy užívá japonská poezie jako metaforu poutnictví. Límanova pouť nakonec přece jen vede domů, česká nakladatelství vydávají jeho ceněné překlady i odborné texty a Český rozhlas 3 - Vltava odvysílal jeho vzpomínky v rámci cyklu Osudy. Pro knihu je však autor zpracoval jako původní autorské dílo.

Největší antologie japonské poezie haiku v češtině obsahuje přes osm set vybraných děl od sedmdesáti autorů, počínaje zakladatelem žánru Bašóem z 17. století a konče modernisty 20. století. Výběr, překlad a uspořádání provedl Antonín Líman, který také napsal biografické medailony autorů a doslov spolu s Denisou Vostrou. Kniha je ilustrována malbami Josy Busona a dalších umělců, přičemž poznámku o ilustracích napsal Robin Heřman ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Obsah zahrnuje předmluvu Antonína Límana a úvod k haiga, obrazovému haiku, od Robina Heřmana. Další části se zaměřují na desítku starých mistrů, Bašóovy žáky, zenové mnichy a mistry, Busonovy žáky a současníky, a nakonec na pětatřicet moderních mistrů haiku z 19. a 20. století. Kniha rovněž obsahuje kapitolu o vývoji japonské poezie a sedmnáctislabičné básně haiku, spolu s bibliografickými poznámkami a rejstříkem autorů haiga. Tato antologie představuje významný příspěvek k porozumění a ocenění japonské literární tradice.

Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), sestavená v 8. století a obsahující více než čtyři tisíce básní několika stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie. Díky neobyčejné pestrosti témat i autorů, kteří pocházeli z nejrůznějších vrstev společnosti – od nejvyšších hodnostářů až po drobné úředníky, muže i ženy, představuje jakýsi vzorník námětů a citových poloh. Výbor, který sestavil překladatel sbírky, významný japanolog českého původu Antonín V. Líman, nabízí přehled témat, která dodnes zůstávají pro japonskou sensibilitu a poetiku typická: inspirace krajinou – horami, řekami a mořem, květy a rostlinami (slivoně a sakury, květy hagi a hvozdíky, bambusy, pinie a javory), ptáky (kulíci, kukačky a jeřábi) a cestami, či posvátným nápojem sake. Nechybějí ani verše o lásce, odloučení, žalosti z odchodu drahé osoby, či „dadaistické“ básnické hříčky. Zasvěcené komentáře A. Límana pomáhají vychutnávat bohatství japonské poetické tradice vskutku plnými doušky. Kompletní český překlad s komentářem, který Antonín Líman vydal v letech 2001–2008 v nakladatelství Brody, je po francouzštině teprve druhým úplným překladem jedinečného textu do některého z evropských jazyků.

Japonský prozaik Ibuse Masudži (1898-1993) se proslavil svým románem Černý déšť (1966, česky 1978 v překladu I. Krouského), který se zabýval tragickými důsledky jaderného útoku na Hirošimu. Přední světový japanolog českého původu měl příležitost se s Ibusem osobně seznámit za svých studií na tokijské univerzitě a stal se jeho dvorním kritikem. Jak napovídá podtitul, text je čtivým průvodcem po díle Ibuse Masudžiho a jeho prostřednictvím po japonské literatuře a kultuře 20. století. Kniha je autorským překladem publikace vydané v Academii v roce 2004 a je určená pro zahraniční japanology.

Kniha známého česko-kanadského japanisty a překladatele obsahuje osmnáct studií o moderní japonské společnosti a kultuře, zvláště filmu (Kurosawa, Ozu ad.) a literatuře (Tanizaki, Kawabata, Šiga). Autor se zde mj. zabývá hledáním souvislostí v tvorbě Šigy Naoji a Ludvíka Vaculíka, jakož i vlivem japonské kultury na dílo Julia Zeyera. Většinu textů spojují dvě základní témata: hledání vlastní identity a vliv globalizace na lokální kultury.

Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků Kobajašiho Issy (1763-1827), jehož tvorbu zná český milovník japonské poezie již z oblíbeného výboru Pár much a já (DharmaGaia 1996). Jeho haiku, zaměřená převážně na přírodní motivy (měsíc, květy, vítr, voda, zvířata, hmyz, ale i lidé a bozi), jsou díky jeho nesmírné citlivosti a otevřenosti vůči i těm nejdrobnějším tvorům považována za momentky absolutní komunikace. Překladatel Antonín Líman o něm napsal, že jeho něžný pohled má v sobě až vesmírnou toleranci a dětskou čistotu.

Antonín Líman, znalec japonské kultury a literatury, překladatel a pedagog, jenž dlouhá léta působí na zahraničních univerzitách, nám ve své knize předkládá rozbor díla jednoho z největších japonských spisovatelů dvacátého století: Ibuse Masudžiho. Česky vyšel v roce 1977 Ibuseho román Černý déšť a roku 2000 průřez jeho tvorbou pod názvem Kosatec. O tomto spisovateli a o své knize autor napsal: Ibuse byl z rodu lidí, jimž Masaryk říkával „krásný člověk“ – nesmírně skromný, ukázněný, a přitom velký. Jsem šťasten, že mohu do rukou českých čtenářů vložit knihu o svém milovaném autorovi jako malou splátku za velký dluh. V české literární tradici se bohudíky netrvá na monografiích, které by se ve všem všudy podřizovaly suchopárné „vědeckosti“, a tak jsem se pokusil napsat studii, která by byla zároveň čtivá a přitom by umožnila vážnému zájemci o japonskou kulturu hlubší ponor do díla jednoho ze čtyř velkých moderních japonských autorů a vhled do skrytých zákoutí japonské duše. ... celý text

Kawabatova vrcholná románová próza z první poloviny padesátých let. Čtenáře v první chvíli až zaskočí svou každodenností: jako v televizním seriálu tu sledujeme napohled banální epizody z poválečného života rodiny tokijského obchodníka Šinga Ogaty, trýzněného rozpadem manželství své dcery, nezodpovědným milostným poměrem syna i vlastním stále silněji se připomínajícím stářím. Teprve pozornější pohled na zdánlivě nesourodé kapitoly románu odhalí jeho promyšlenou stavbu a organickou strukturu, v níž se obraz rozkladu tradičního japonského systému rodinných vztahů a ničivých důsledků válečného traumatu rozvíjí v širší téma hledání souzvuku člověka s přírodou a smyslu zrození a smrti. Šingova starostmi a pochybami provázená pouť na "práh smrti" se tak v Kawabatově pojetí postupně proměňuje v cestu za vnitřím klidem a vyrovnáním s koloběhem života, v lyrické drama pozoruhodné svou myšlenkovou vytříbeností a ponorem do hlubšího řádu bytí, jenž se skrývá pod povrchem banalit všedního života.

Antonín Líman (1932), japanolog, čestný profesor japonské literatury na Torontské univerzitě, se v sedmi kapitolách své knihy vydává po stopách „utopických projektů na Západě a v Orientu“ a jako japanista se soustřeďuje především na základní mýty, rituály a představy onoho světa v japonské kulturní tradici. Jako člověk narozený v Čechách a žijící dlouhá léta v Kanadě konfrontuje japonskou duchovní zkušenost s obdobnou zkušeností evropskou a americkou. V tomto střetávání různorodých kultur vykrystalizovalo jeho poznání, že „člověk odedávna touží žít v čistém, čerstvém a požehnaném kosmu. Ráj, který hledal, je vlastně tento svět, vrácený své původní kráse a čistotě.“

Stylizovaný cestovní deník Macua Bašóa (1644—1694), nejslavnějšího japonského básníka haiku. Vytříbené dílo haibunové prózy, kde próza i haiku jsou v dokonalé rovnováze a kde nadčasová identita míst i jejich kulturní rozmanitost splývá v dokonalou harmonickou symfonii. Vrcholný příklad hlubokého poetického vcítění do japonské krajiny.... celý text

Čtrnáct esejů o moderní japonské literatuře, původně příspěvků přednesených v angličtině na různých mezinárodních literárních kongresech naším předním japanistou a překladatelem z japonštiny. Týkají se vrcholných próz čtyř nejvýznamnějších japonských autorů dvacátého století: Džuničiróa Tanizakiho, Jasunariho Kawabaty, Naoji Šigy a Masudžiho Ibuseho.Antonín Líman (nar. 1932) po odchodu do emigrace působí na univerzitách v USA a Japonsku jako profesor japonské literatury.

Čtyři slavní japonští básníci 17.-19. století: „zenový filosof a estét“ Bašó, „boží člověk“ Issa, „malíř a intelektuál“ Buson a „piják a poutník“ Santóka a výběr z jejich haiku v překladu Antonína Límana. Originální kaligrafie Petr Geisler. Dotisk vychází v druhém vydání k nedožitým 90. narozeninám Antonína Límana. „Vrcholná haiku dosahují hranice nemožného: jsou záznamem mystické zkušenosti.“