Kniha To je v Plenkách je sbírkou valašských kóanů. Pro někoho snad rozpačité označení valašským spisovatelem Petrem Měrkou, pro jiného rozpad vnímání a interpretace reality, když pohlédneme do dlaní a konstatujeme, že osud dávno pominul a nám nezůstalo nic víc, než právě to nic.
Jatka jsou černohumornou groteskou. Podobně jako v životě, jde i v této knize především o bytí samo, kdy kulisy tvoří hromady nahých těl a prokrvených údů. Nechybí však ani deziluze z faktu, že vše, co prožíváme, možná není víc než pouhá psychóza, zdání a klam, kdy nám na mysli neodbytně vytane: „Kdo jsme, kam se ubíráme a proč?“ Namísto odpovědi zjistíme, že stojíme v pořádném hajzlu a kdosi právě zatáhl za splachovadlo.
Realita šílenství není jen román o šílenství reality psaný osobitým jazykem s notnou dávkou humoru, který hraje všemi barvami. Je to hra se světem, hra s postavami i se čtenářem. Autor bravurně komanduje své vyvrhele, zatracence i světapány ve světě nepříliš odlišném od toho našeho. Je to komedie o nekonečném počtu jednání, ale i tragédie plná drog, sexu a psychóz. Ani zkušený čtenář nezná zdaleka všechny drogy, sexuální deviace – a psychózy, o nichž se zde pojednává. V intencích této knihy bude nejspíš nutná nová taxonomie věd o duši. Je to bezohledná jízda autora obdařeného mimořádnou dávkou jízlivosti. Pokud máte hranici, kam až můžete ve svých fantaziích zajít, zjistíte, že cesta vede dál – a je to dobrá cesta, třebaže z ní není návratu. I když láska – neboť je to i příběh o lásce – možná spasí svět. Při četbě této knihy bude čtenář rudnout, blednout, modrat a zelenat, ale na konci ji celý růžolící odloží a pustí se do ní znovu, neboť má tolik faset, kolik je na světě blázinců.
Grafická kniha Petra Měrky a Mateje Bednára, kdy první psal a druhý kreslil, je černohumornou povídkovou groteskou o dvou dospívajících dívkách objevujících svět, v němž sex ve všech podobách tvoří společenskou normu a vražda a korupce představují zákon. Svět, v němž je Matka příroda nahrazena Matkou televizí a z lidské existence se stalo má dáti dal. Komix je určen čtenářům starším osmnácti let.
Ve Víle Ditě a dalších komixově provedených pohádkách (např. O zkaženém princi, O nosní dírce a vesmíru...) se setkáváme s bizarními a bláznivými příběhy, určenými dětem i dospělým, jež se sice odklánějí od klasického pojetí pohádek, přesto v nich nechybí konfrontace dobra a zla. "V pohádce totiž nejde o majetek a peníze, ale o dobro a lásku, hodnoty, jež dávají lidskému životu smysl. A smysl, to je asi ten nejcennější poklad v bytí. Neb není nic horšího, než promarnit svůj úděl.“
Van Gogh 21. století je černohumorný grafický román, jenž je mozaikovitou formou vystavěn coby memento kam až soudobá společnost může dospět. Je sociálně kritickou dystopií, která se strefuje i do moderního umění. Van Gogh 21. století je knihou kontroverzní už jenom tím, že zcela otevřeně presentuje temnou stránku v lidech. Obrazové složky se ujal výtvarník Dávid Marcin.
Kniha Perfektní Idiot je pro zaryté měrkofily šok. Měrka našel příběh a nejen to! Velice lidský a hluboký. Dokonce morální. Přitom udržel svůj charakteristický styl a hlavně humor. Musím přiznat: po přečtení Perfektního Idiota jsem byl dojat. Setkáváme se tu, na úrovni čtenář-autor, s trochu citlivější tváří Měrky a tou je Měrka umělec. Bobky, které tento umělec klade, jsou veskrze lidské. Přijetí Petrových bobků může být zpočátku rozpačité, ale lahoda jejich náplně je nesmírná. Celý příběh se odvíjí pod povrchem a plně se vyrýsuje až v retrospektivě. Perfektního Idiota totiž musíme brát jako slitinu – výsledek střetu Petrova typického povídkového rozsahu s celistvou knihou. Co je tu cítit, je nová cesta k úplnosti. Vede skrz mozaiku.
„Svět v podání Petra Měrky je jistě možno i vzdor všemu humoru a nadsázce vnímat jako beznadějný, cynický hnusný, chorobný, perverzní, primitivní a veskrze vůbec zlý. Leč kdo nechce, nemusí tuto knihu číst. Kdo naopak tuto knihu ať už z jakékoli pohnutky číst bude, má možnost se ptát, v čem a nakolik se Měrkův literární svět liší od skutečného světa, jejž dennodenně obýváme a jehož jsme obětí i spolutvůrci.“ (Milan Ohnisko, z doslovu)
