Emma Kausc Pořadí knih

Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh. Píší se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod našeho světa. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy.“ Protagonistkou autofikčního románu je třiatřicetiletá Emma, která se snaží porozumět svým českým kořenům, vyrovnat se se smrtí matky a najít odpovědi na otázky okolo zmizení své partnerky. Historie okolo ní neplyne, naopak se hromadí a tříští. Mezi pozůstatky se katastroficky zvedá vodní hladina a sílí požáry. Emma se jimi prodírá ve snaze poodejít od lásky, ve které se vítězí a prohrává. V jejím vyprávění docházíme na konec společně či každý po svém, příběh zůstává. Stejně jako otázka, zda vyprávění může člověku pomoci vyrovnat se s tragickými událostmi. První román Emmy Kausc ukazuje, že autorka je originální vypravěčkou, která umí příběhy nejen barvitě vyprávět, ale také o nich přemýšlet.

Výrazný hlas nejmladší básnické generace. Hodno dlouhodobé pozornosti. • Čtyři části. Čtyřicet básní. Šest set sedmdesát devět veršů. Celkový počet veršů dělitelný sedmi. Sedm je základních hudebních tónů. Sedmička je čtvrté prvočíslo. Číslo sedm označuje plnost. Obvykle je číslo sedm považováno za šťastné. Číslo sedm je považováno za magické. • Osm básní: „teď mi pověz o tom co děláš zítra / co děláš dnes může počkat“ • Jedenáct básní: „na sociální síti se sice zobrazuje / dovnitř se ale nedostane nic“ • Jedenáct básní: „když jsem doma doma / už doma vlastně nejsem“ • Deset básní: „v přerušovaném světě i jedno ne / sesype všechno do škvír mezi nádechy“ • Pozor! Debut před dvacítkou.