Marc Peschke Pořadí knih

Typické znaky stavebních slohů jsou zpracovány v devíti kapitolách, které pokrývají období od Římanů až po architekturu po roce 1945. Publikace obsahuje náročně zpracované ilustrace nejvýznamnějších staveb, detailní kresby, časovou osu pro rychlou orientaci a tematické statě o architektonických zvláštnostech, stavbách a architektech. Praktické mapy jednotlivých epoch ukazují klíčová města a stavby, zatímco obrázkové lišty přehledně shrnují informace o různých obdobích. Součástí jsou také krátké životopisy významných stavitelů a architektů. Dějiny stavitelství představují sled různých slohů, které lze rozpoznat podle charakteristických znaků. Architektura jako viditelné vyjádření kultury se musí přizpůsobovat potřebám uživatelů a vytváří si vlastní dějiny. Spojení římských staveb v Provence s postmoderními stavbami v Paříži není jen o statických poznatcích, ale o úkolu reprezentace, který spojuje různé epochy. Církevní stavby byly dlouho motorem dějin stavitelství, ale v novověku je nahradily stavby profánní. Dějiny architektury ovlivnily také stavební materiály, které se vyvíjely od kamene přes dřevo po moderní materiály jako sklo, železo a beton, jež se uplatňují dodnes.

Typické znaky stavebních slohů jsou zpracovány v devíti kapitolách, pokrývajících období od Římanů po architekturu po roce 1945. Publikace obsahuje náročně zpracované ilustrace významných staveb, detailní kresby a časovou lištu pro rychlou orientaci. Dále nabízí tematické statě o architektonických zvláštnostech, stavbách a architektech, přehledné mapy k jednotlivým epochám a obrázkové lišty. Zahrnuje také krátké životopisy významných stavitelů a architektů. Přehlídka stavebních epoch začíná u římské Porta Nigra a končí olympijským areálem v Mnichově, reflektující dvě tisíciletí stavební historie jako zrcadlo kulturního života. Architektura je viditelným výrazem myšlení dané doby, jak ukazuje gotika a její spojení s mystikou a přírodními vědami. Renesance znovu objevila antické prvky, přičemž Vitruviova nauka o architektuře ovlivnila i Albrechta Dürera. Antické umění ovlivnilo karolinskou architekturu, která položila základy středověkému stavitelství. Například karolinský oktogon v Cáchách, postavený v roce 805, je významnou stavbou německého umění. Karel Veliký se považoval za pokračovatele antických tradic, což se odráží v uměleckých dílech a architektuře jeho doby. Cesta dějinami architektury ukazuje, jak se duchovní postoje a myšlení lidstva vyvíjely a jak se některé prvky současné architektury podobají historickým vzorům.