Experimentální román ruského symbolisty nese ty znaky moderní prozaické tvorby, které jsou charakteristické i pro Proustovo a Joyceovo dílo. Postavy se záhadně vynořují z neurčitých obrysů a jednají ve svých rodinných a společenských poměrech, k jejichž fantaskně uhrančivému vylíčení byl autor inspirován Petrohradem r. 1905, nezdařeným revolučním pokusem i svým duševním stavem, vyprovokovaným nešťastnou láskou. Překladatel vzal za základ berlínské vydání z r. 1922, pro něž Belyj původní román přepracoval a zkrátil o třetinu.
