André Breton Knihy

Rozhlasové rozhovory surrealistického básníka André Bretona s André Parinaudem doplněné řadou dalších rozhovorů.

Výbor z Bretonových básní je vůbec první knižní prezentací Bretona-básníka v češtině. Tento obsáhlý výbor zahrnuje básně ze slavných sbírek dvacátých a třicátých let Zemský svit, Revolver s bílými vlasy a Vzduch země, básnická pásma z let čtyřicátých, texty vydané až po autorově smrti a odhalující dosud opomíjené aspekty básníkova psaní a vidění, ale rovněž i texty juvenilní – mallarméovské, rimbaudovské nebo dadaistické. Knihu doprovází rozsáhlý poznámkový aparát a studie o autorovi, vše z pera překladatele Petra Krále.

Přítomný svazek Manifesty surrealismu přináší českému čtenáři překlad bretonovské antologie Jeana-Jacquese Pauverta z roku 1962. Kromě manifestů samotných zde nalezneme například soubor esejů a přednášek Politická pozice surrealismu (Position politique du surréalisme), ilustrující Bretonův kritický postoj k sovětskému režimu a obsahující také dva referáty, proslovené v Praze, kam jej roku 1935 pozval zakladatel Skupiny surrealistů v ČSR Vítězslav Nezval. Součástí tohoto vydání je i „příloha“ prvního vydání Manifestu — automatický text Rozpustná ryba (Poisson soluble, 1924), ukázka umělecké realizace Bretonova novátorského konceptu. ANDRÉ BRETON (1896 –1966), básník a esejista, je znám zejména jakožto zakladatel, teoretik a ústřední osobnost surrealistického hnutí, které přineslo nové paradigma básnického i výtvarného projevu. Začátky jeho tvorby jsou ovlivněny francouzským symbolismem; po roce 1918 se podílí na činnosti pařížského dada, jehož totální negativismus, reprezentovaný zejména T. Tzarou, postupně odmítne jako překonaný. V roce 1924 spolu s přáteli Aragonem, Éluardem, Péretem a dalšími bývalými dadaisty ustavuje surrealistické hnutí. To si z dadaismu zachovává podvratný postoj vůči socio-kulturnímu statu quo, ale na bázi pozitivního programu, jejž Breton formuluje v Manifestu surrealismu (Manifeste du surréalisme). V něm mj. vymezuje umělecký surrealismus jako čistý psychický automatismus, jenž má zachytit pohyb myšlení mimo zřetele racionální logiky, morálky či estetiky (zde je rovněž patrné Bretonovo ovlivnění Freudem). Kolem roku 1925 se Breton začíná ideově sbližovat s komunismem a v roce 1927 vstupuje (stejně jako např. Aragon či Éluard) do komunistické strany, z níž byl pro své antistalinistické názory v roce 1933 vyloučen. V tomto období se postoje surrealistů diferencují; spory v rámci skupiny vedly Bretona k napsání Druhého manifestu surrealismu (Second manifeste du surréalisme, 1930), v němž k teorii umění přibývá politický rozměr. Během druhé světové války prchá Breton do Ameriky, kde roku 1942 píše Prolegomena k Třetímu manifestu surrealismu anebo ne (Prolégomènes à un troisième manifeste du surréalisme ou non).

„Tři přednášky o vývoji surrealismu, o surrealistické situaci objektu a politické posici dnešního umění“.

Román s autobiografickými prvky autorova vztahu k Jacquelině Lambové. Kniha vychází u příležitosti 100. výročí autorova narození.

Text knihy je složený ze dvou částí, Arkán 17 a Průhledy – básnická transpozice, v níž ústředním předmětem jsou mytické a okultní motivy, souboj mužského a ženského principu v příběhu lidských dějin. Kniha vychází u příležitosti 100. výročí autorova narození.

Při příležitosti 100. výročí narození Salvadora Dalího (11. května 1904 - 23. ledna 1989) vychází výpravná publikace obsahující jak pozoruhodné texty-dopisy, tak dosud většinou nepublikované kresby a skici. Osobnost S. Dalího snad ani není třeba představovat, dopisy však pootvírají neznámou, intimní sféru - důvěrná korespondence ukazuje pisatele i adresáta jakoby v novém světle. Objevují se tu se surrealismem pevně spjatá jména, jako André Breton, Paul Éluard, René Magritte, Benjamin Péret, Luis Buňuel, ale také např. Jean Cocteau, Federico García Lorca, Man Ray, Joan Miró, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli nebo Stefan Zweig. Obrazová část obsahuje na 70 vyobrazení - kresby, skici ilustrací ke knihám a filmům, návrhy inzerátů, portréty Publikace představuje Dalího a jeho současníky jinak, než jsme byli dosud zvyklí, a zprostředkovává nám důvěrný pohled na jeho život i fascinující dílo.

Co by byl surrealismus bez Andrého Bretona? Co by byl Breton bez Nadji (1. vydání 1928, přepracované a doplněné vydání 1963), Spojitých nádob (1932), Šílené lásky (1937) a Arkánu 17 (1944)? Právě v tomto básnicko-esejistickém kvartetu, psaném v čase krizí, válek a totalit, nabízí Breton klíčová témata pro budoucnost – jak surrealismu, tak člověka i světa. Počínaje vírou v lásku a obrodnou moc ženy, přes nezbytnost snů a snění, po sílu poezie jako základního nástroje pro plnohodnotné čtení skutečnosti, pro kompletní život.

André Breton je pokládán za jednu z nejvýraznějších, nejinspirativnějších osobností 20. století. Toto souborné vydání obsahuje základní teoretické texty surrealismu. Obsah: Předmluva k novému vydání manifestu (1929); Manifest surrealismu (1924); Několik slov k novému vydání druhého manifestu (1946); Druhý manifest surrealismu (1930); Předtím, poté; Prolegomena ke třetímu manifestu surrealismu anebo ne (1942); O surrealismu v jeho živých dílech (1953).

Již v roce 1935 při přednášce v Praze o „surrealistické situaci objektu“ konstatoval André Breton nedostatky pojmu objektivní humor, který se jen zcela příležitostně lehce dotýká hranic zázračna, ale většinou se o ně rozbíjí... Jako básnický obraz tryská černý humor ze vzdálenosti oddělující subjekt a objekt, přitom je svým způsobem uvnitř obou a vytváří mezi nimi dynamický, protikladný a nezbytný vztah... Černý humor tedy znamená pro ducha stejnou osvobozující sílu, jako ty nepůsobivější básnické obrazy... Zdá se totiž, že subjektivním světem prochází proud o zvlášť vysokém napětí, tryskající ze společné přítomnosti protikladných pólů bolesti a slasti, jasnozřivosti a zdánlivé nahodilosti, vážnosti a hry... Pohlédneme-li pak na propasti nicoty, z níž stoupá černý humor, tento plamen slasti v prázdnotě ne-existence, pochopíme, proč André Breton mohl hovořit v předmluvě k Antologii černého humoru o „výsostné magii“, jež člověku obrovsky fascinuje, totiž o magii schopné přetvořit ne-slast ve slast.