Poklidné venkovské městečko na přelomu 18. a 19. století: místní honorace, čajové dýchánky, osobité figurky, klípky, intriky – život, který má tempo dvoukolky tažené poníkem. Tady vyrůstá Emma, dívka „hezká, bystrá a bohatá“, která do svých jednadvaceti let „zažila jen moc málo zklamání nebo trápení“, jak se dozvídáme hned v první větě románu. Autorka pak líčí dál, jak tyto příznivé předpoklady spolu s dalšími okolnostmi v Emmě vypěstovaly vlastnosti na její dobu mimořádně neženské: je energická, přehnaně sebevědomá, myslí si, že každého hned prokoukne, předpokládá, že všichni budou tancovat, jak ona píská. Tímto způsobem ovšem spolehlivě kráčí od omylu k omylu a život jí musí udělit několik lekcí, než v ní vypěstuje zdravou pokoru a schopnost oceňovat pravé životní hodnoty, nezávislé na majetku ani společenském postavení. Emma, tato úsměvná „komedie mravů“, patří dnes, téměř dvě stě let po svém vzniku, k nejvýše hodnoceným románům anglické klasické literatury. Svým antiromantickým, antisentimentálním, jemným satirickým humerem jako by Austenová byla zvlášť blízká naší době. 25-067-82
Vjera Balen-Heidl Knihy




Když Nietzsche plakal
- 302 stránek
- 11 hodin čtení
Jeden z bestsellerových románů prominentního amerického psychoterapeuta. Děj románu nás přivádí do Vídně devatenáctého století, do kolébky psychoanalýzy. Hlavními protagonisty fiktivního příběhu jsou filozof Fridrich Nietzsche a psycholog, jeden z otců psychoanalýzy, Josef Breuer. Na pozadí vztahu mezi jedním z největších evropských filozofů a nadaným terapeutem dochází k setkání světů filozofie a psychologie. Když Nietzsche plakal je příběh o posedlosti, o zachraňující moci přátelství, o úkolu odborníka pohlédnout do tváře vlastnímu démonu a tak nalézt schopnost pomoci svému klientovi.
Manuál pro uklízečky
- 256 stránek
- 9 hodin čtení
Jak se vyjádřil jeden z jejích kolegů spisovatelů, Lucia Berlinová (1936–2004) je „nejutajovanějším americkým pokladem“ v rámci povídkového žánru. Její tvorba se hlásí k odkazu A. P. Čechova a Raymonda Carvera a jistě se trefí do vkusu také fanouškům Alice Munroové a Annie Proulxové. Soubor nazvaný Manuál pro uklízečky je výběrem toho nejlepšího z díla této legendární povídkářky. Autorka se svou typickou směsicí humoru a melancholie přetváří všednodennost v nepravděpodobnou krásu, objevuje půvab v jídelnách a veřejných prádelnách amerického Jihozápadu, v domovech severokalifornské společenské smetánky a v titulní povídce například také v perspektivě osamělé uklízečky v jídelně jednoho hotelu v Mexico City. Berlinová píše o rodině, lásce a práci stylem, který je přímočarý, prostý a soucitný. Ženy z autorčiných povídek jsou sice ztracené, ale také silné, chytré a neobyčejně opravdové. Berlinová se vyznačuje brutální upřímností, empatií a humorem – inspiraci čerpala z vlastního života poznamenaného mimo jiné střídáním zaměstnání a alkoholismem.
Ivana Orleanska
- 472 stránek
- 17 hodin čtení
Kada je Ivani Orleanskoj bilo šesnaest godina, živjela je u malom selu, bez ikakvih romantičnih perspektiva. Poznavala je samo pastire, nikada nije susrela ugledne osobe, a o vojnicima nije imala pojma. Njezine vještine bile su skromne: znala je presti, šivati i moliti se. No, s osamnaest godina postala je vrhovna vojna zapovjednica, vođena svojim neobičnim sposobnostima. Na čelu vojske, koju je prvi put vidjela, marširala je na Orléans, osvojila neprijateljske utvrde i uspjela podići opsadu koja je trajala sedam mjeseci. Ovaj izniman život Ivane Orleanske, junakinje bez premca, opisuje slavni književnik Mark Twain. Fasciniran njezinim likom, Twain je napisao ovo djelo kao krunu svog stvaralaštva. Ovo prvo hrvatsko izdanje Twainove priče o Ivani Orleanskoj predstavlja nezaobilazno štivo za ljubitelje književnosti i njegovih djela. Twain je izjavio da mu je Ivana najdraža knjiga i da je ona doista najbolja, što dodatno naglašava njezinu važnost u njegovom opusu.