Román Křižáci, který vycházel časopisecky v letech 1897-1900, je posledním velkým historickým dílem Sienkiewiczovým. Ve svém zpracování si zachovává všechny přednosti Sienkiewiczova skvělého spisovatelského talentu; k nesmrtelným postavám Trilogie přidává několik dalších mistrně vystižených a propracovaných typů, zasazených tentokrát do prostředí starého Polska jagellonského, a líčí jejich zápas s představiteli německého dobyvačného nástupu proti Slovanům. Tento román zřetelně ideologicky souvisí s novým vzplanutím boje Slovanů na obranu území proti porobení a vykořisťování cizím živlem, boje, který nebyl bojem národa proti národu, nýbrž bojem národa jednoho proti vykořisťovatelské vrstvě národa druhého. Není pochyb, že v tomto konfliktu nebyl pokrok na straně německého Řádu, který pod rouškou křesťanské ideologie přinášel na východ útlak feudálního systému, nýbrž na straně těch, kteří se mu postavili na odpor, stejně jako v době Sienkiewiczově nebyl šiřiteli pokroku němečtí fabrikanti a velkostatkáři, usilující zotročit slovanský lid pouty buržoasního kapitalismu, nýbrž ti, kteří se tomu vzepřeli.
