Naděžda Špatenková Pořadí knih

Tato písanka je určena jak pro samouky, tak pro kurzy usměvavého krasopsaní (takže pokud se chystáš na kurz pořizovat si ji nemusíš, protože ji dostaneš tam) Cvičebnice je rozdělena do několika částí: obsahuje úvodní texty a něco málo k teorii, dále jsou v ní základní tahy, které ti napomůžou seznámit se s brushpenem. Po těchto základních tazích již přichází na řadu samotná písmenka. Po projití celé abecedy přichází na řadu ještě číslice a následně je několik stran věnováno užitečným a často používaným slovům a frázím, která se ti určitě budou hodit. Na úplném závěru je ještě pár volných stran s lineaturou na volné psaní, kde můžeš otestovat, co všechno už zvládáš. Celou cvičebnici doprovází drobné poznámky s tipy a častými chybami, které ti celý proces učení velice usnadní. Čeká tě 40 stran prémiové kvality vysoko-gramážního hlazeného papíru, který je pro psaní brushpenem uzpůsoben – tudíž ti hrot fixu po papíře bude krásně klouzat.

Předkládaná monografie přináší základní poznatky o truchlení dětí a dospívajících. Prožitek ztráty je univerzální lidská zkušenost, v současné společnosti je přesto tématem spíše vytěsňovaným. Děti a dospívající zažívají celou řadu ztrát, jako je ztráta blízkého člověka, rodiče či sourozence. Přirozenou reakcí na jakoukoliv ztrátu je smutek a truchlení, které mají řadu dopadů na duševní i somatické zdraví dětí, na jejich emoční prožívání i vztahy s druhými. Kniha popisuje projevy truchlení u dětí a dospívajících, determinanty truchlení a rizikové faktory a komentuje často rozšířené mýty o jejich truchlení. Zvláštní pozornost je věnována možnostem podpory adaptivního truchlení dětí a dospívajících, a to jak ze strany rodičů, tak ze strany odborníků v pomáhajících profesích. V publikaci jsou prezentovány výsledky originálního výzkumu, zaměřeného na vlastní zkušenost rodičů s truchlením jejich dětí po smrti sourozence. Publikace je určena jak pro rodiče a blízké dětí, které prožily závažnou ztrátu, tak pro odborníky v pomáhajících profesích, psychology, pedagogy, poradce pro pozůstalé, a pro odborníky dalších profesí, kteří se věnují zdravotní a sociální péči o děti a dospívající.

Co říct někomu, kdo právě ztratil milovaného člověka? Jak poradit matce, které zemřelo dítě? Jakou podporu poskytnout lidem, kteří při tragickém neštěstí přišli o někoho ze svých blízkých? Omšelé fráze plné planých útěch mohou spíš uškodit než pomoct. Jak ale opravdu pozůstalým podat pomocnou ruku? Právě takovými otázkami se zabývá již třetí vydání této publikace. Autorka čtenářům vysvětluje, co vlastně zármutek obnáší, jak zpravidla truchlení probíhá a jak se může zkomplikovat, ale také se do hloubky zabývá úlohou poradce v této obtížné životní situaci. Jakkoli je kniha určena především psychologům či psychoterapeutům, poslouží také jako cenný zdroj informací pro laiky, kteří chtějí být pozůstalým oporou a stát se průvodci na jejich cestě truchlením.

Co je to krize? Co lidé v krizi prožívají? Kdo, a hlavně JAK jim může pomoci? To jsou základní otázky, na něž renomovaní čeští autoři hledají odpovědi. Pokusili se identifikovat jednotlivé kroky, které můžete při poskytování krizové intervence sledovat, a provázet tak klienta jeho krizí. Kniha je určena pracovníkům v profesích, kteří se při výkonu svého povolání setkávají s lidmi v krizové situaci - psychologům, psychiatrům a dalším lékařům, zdravotnickému personálu, duchovním, pracovníkům v sociálních službách, pedagogům, personálním manažerům, pracovníkům integrovaného záchranného systému, linek důvěry a různých dobrovolných organizací, ale také lidem, kteří mají ve svém okolí někoho, kdo prochází krizí a komu by rádi pomohli.

Stárnutí populace je jedním z významných demografických trendů současnosti, který se v celosvětovém měřítku stává problémem 21. století. Lidé nad 65 let tvoří přibližně 15 % obyvatelstva České republiky a jejich počet se bude pomalu, ale jistě zvyšovat. Proto vzrůstá naléhavost požadavku celoživotního učení a vzdělávání. Kniha poskytuje odpovědi na řadu otázek spojených se vzdělávacími intervencemi, které se zaměřují na tuto věkovou kategorii, například: • Kdo je vlastně aktérem edukace seniorů? • Jak by měla edukace seniorů konkrétně vypadat? • Jaká jsou specifika tohoto vzdělávání? • Má vzdělávání seniorů nějaké limity? • Jaké jsou funkce, cíle a prostředky vzdělávání seniorů? Publikace je určena především lektorům, vzdělavatelům dospělých a seniorů, animátorům, aktivizačním a osvětovým pracovníkům, odborníkům z oblasti andragogiky, sociální práce, geragogiky, gerontologie, pedagogiky, zejména sociální pedagogiky a speciální pedagogiky, včetně studentů těchto oborů.

Umírání, smrt, pohřbívání a truchlení představují hluboká lidská témata, která je možné pojímat z různých hledisek. Autoři postihují danou problematiku komplexně: od fáze pre finem přes fázi in finem až po fázi post finem, která zahrnuje péči o mrtvé tělo, pohřební rituály a doprovázení pozůstalých. Publikace terminologicky vymezuje základní thanatologické pojmy, popisuje potřeby umírajících i pozůstalých, a také společenské představy o důstojné i nedůstojné smrti. Je pojednáno o infamii sebevrahů, poradenství pro pozůstalé, pohřebních a smutečních rituálech i o thanatopraktickém zaopatření mrtvého těla. Nejsou opomenuta ani témata dědictví a projektování obřadních síní či hřbitovů. Monografie předkládá argumenty a relevantní informace vztahující se k posledním věcem člověka a umožňuje čtenářům (z řad odborníků i dalších zájemců) nacházet informace, inspiraci a seznamovat se s nejrůznějšími jevy, procesy a principy v oblasti thanatologie, klást si otázky, hledat odpovědi a najít potřebné zkušenosti a doporučení.

Umírání a pohřbívání bylo vždy nedílnou součástí lidského života. Díky truchlení nad hrobem se lidé dokázali lépe vyrovnat s odchodem svých blízkých. Měli reálnou představu o tom, co je čeká, a měli také možnost postupně se loučit s milovaným člověkem. Možnost pobýt na dobře známém místě, kde zesnulý odpočívá, kde leží celé generace blízkých, pomáhá pozůstalému smířit se s danou událostí a připravit se na vlastní smrt. Hřbitov byl místem setkávání dobře známých lidí v podobné situaci, což přispívalo ke konejšení bolavé duše. Takové naplnění vycházelo pochopitelně ze situace, kdy člověk žil celý život ve stejném místě a téměř nikdy je neopouštěl. Tato publikace pojednává jak o pohřbívání a hřbitovech v historii, tak o současných trendech pohřbívání a navrhování hřbitovů. Jednotlivé kapitoly jsou bohatě popsány a doplněny o kresby a fotografie.

Domácí násilí je nebezpečný celospolečenský jev. Publikace přináší ucelené informace o jeho jednotlivých podobách, formách a typech. Popisuje cyklus násilí, jeho výskyt v české populaci, pomáhajícím profesionálům nabízí metody a prostředky k jeho identifikaci. Seznamuje s projevy chování a jednání hlavních aktérů domácího násilí – ohrožených osob a osob násilných. Představuje systém pomoci osobám ohroženým domácím násilím, včetně jejich právních možností a možností ze strany státu při řešení domácího násilí. Detailně popisuje činnost intervenčních center – specializovaných pracovišť pro osoby ohrožené domácím násilím, komunikaci a zásady intervence při práci s touto cílovou skupinou.

Publikace, zpracovaná Naděždou Špatenkovou a Barborou Bolomskou a doprovázená tematickou fotografickou dokumentací Jindřicha Štreita, reflektuje nejen teoretické, ale především praktické aspekty metody reminiscence. Jde o speciální metodu práce se seniory, založenou na uznání důležitosti vzpomínání s ohledem na zvyšování (resp. udržení) kvality života. Zahrnuje široké spektrum interaktivních, kreativních a výrazových aktivit, jejichž základem je zájem o minulé životní zkušenosti seniorů, kteří se jí účastní. Kniha shrnuje principy, formy a využití reminiscenční terapie také u seniorů se specifickými potřebami (např. u osob s demencí, depresí nebo mentálním postižením). Detailně jsou popsány aktivity, které je možné v rámci reminiscenční terapie využít. Publikace je určena především pracovníkům pomáhajících profesí (sociálním pracovníkům, ergoterapeutům, zdravotnickým pracovníkům, arteterapeutům, psychologům aj.), pečujícím o osoby vyššího věku v domovech pro seniory, stacionářích, léčebnách dlouhodobě nemocných, geriatrických odděleních, jednotkách ošetřovatelské péče, odborných léčebných ústavech, gerontopsychiatrických odděleních, ale i v domácím prostředí seniorů. Poznatky a postupy reminiscence mohou tito pracovníci využívat při své práci pro zkvalitnění poskytované péče.