Erlend Loe Knihy

Kurt má knír, multikáru, ženu architektku a tři děti. Jednoho dne po šichtě najde v přístavu velkou černou rybu, která nikomu nepatří, a tak si ji odnese s sebou domů. Jeho rodina tak nečekaně získá dostatek jídla a vyráží s multikárou do světa. Navštíví několik kontinentů a po cestě zažívají neuvěřitelné příhody. Když celou rybu snědí, postaví si její kostru do zahrady jako sochu. Norské i cestovatelské reálie se v knize mísí se zdravou dávkou absurdity, dětským viděním světa a čistou radostí z vyprávění. Kurt je jednoduchý a naivní, ovšem v jeho světě je možné skoro všechno, takže proč se omezovat realitou!

Kurt má knír, multikáru zvanou ještěrka, ženu architektku, tři děti a na zahradě kostru ryby, se kterou s rodinou objel celý svět... A tentokrát má i diamant velký jak fotbalový míč. Že peníze nejsou všechno? Kurt si o tom myslí své. Bohatství mu poplete hlavu a tak začne... nakupovat, utrácet, podkuřovat, podplácet... a dokonce se rozhodne, že se stane premiérem!!! Nový díl kurtovské satirické série knížek pro celou rodinu.

Postavy v Loeových románech stárnou spolu se svým autorem, a tak není divu, že v roce, kdy Loe oslavil čtyřicetiny, přivádí na scénu čtyřicetiletého hlavního hrdinu. V úvodu jej lakonicky představuje takto: "Bror Telemann. 42 let. Dramaturg Národního divadla. Sní o tom, že jednou napíše sám nějaké divadlo. Sakra dobrý kus. Který tomu všemu dá smysl. Zrak výtečný. Problémy s alkoholem. Neee. Ani ne." K tomu je třeba ještě dodat, že tento hlavní hrdina má dvě zvláštní "záliby": miluje Nigellu Lawsonovou, britskou televizní kuchařskou hvězdu, a nenávidí vše německé. Obojí mu značně komplikuje život, neboť jeho manželka nemá samozřejmě ani pro jedno z toho pochopení. Tím se dostáváme k tomu, že Bror Telemann není tentokrát na scéně sám, jak jsme byli doposud u Loea zvyklí - sekunduje mu jeho třiačtyřicetiletá manželka Nina, učitelka norštiny na střední škole, která se k Nigelle Lawsonové staví nanejvýš podezřívavě a na rozdíl od Brora Německo, Němce i němčinu bezmezně miluje. Stafáž tvoří tři Telemannovic děti a manželé Baderovi, Němci jako poleno, kteří neumí ani slovo anglicky. Zřejmě proto je vůbec nezarazí, když v rezervaci na ubytování, kterou posílají Nině Telemannové, přeloží automatický překladač název jejich města Garmisch-Partenkirchen jako Mixing Part Churches.

Hlavní hrdina tohoto jednoduchého románu o složitých věcech, o nichž v některém okamžiku života přemýšlí patrně každý člověk, je pětadvacetiletý mladý osamělý muž, který ztrácí v dnešním složitém světě orientaci. Se zdánlivou jednoduchostí koresponduje i odlehčený vypravěčský styl, zařazující knihu k literatuře tzv. naivismu. Tímto svébytným literárním ztvárněním i příjemným humorem a chápajícím lidským tónem si dílo získalo širokou popularitu a uznání. Doposud bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků.

Doppler je úspěšný, spořádaný a pilný muž. Má manželku, dvě děti, hezký dům a dobrou práci, do níž každé ráno jezdí volvem. Jednoho dne však při cyklistickém výletě do přírody spadne z kola, a jak tak leží v lese na zemi, zaplaví ho klid a mír, jaký už dlouho nezažil. Ty tam jsou starosti s plánovanou rekonstrukcí koupelny, ty tam jsou přihlouplé dětské pořady, které si děti pouštějí stále dokola, ty tam jsou všechny povinnosti. Doppler v důsledku tohoto zážitku usoudí, že svůj život potřebuje změnit. Opustí proto dosavadní pohodlný způsob života i rodinu a rozhodne se odejít z města do lesů v okolí Osla. Společnost mu zde dělá losí mládě, jehož matku Doppler zabil, aby ve svém novém bydlišti nezemřel hladem. Ke spokojenosti mu chybí už jen nízkotučné mléko... Doppler je absurdní i vtipný příběh o lidské osamělosti, o soukromém protestu proti společnosti, proti bezduchému konzumu, proti tomu, co se považuje za správné.

Mladý muži, říká von Borring, vy máte problémy. Máte ochablý stisk ruky. Vodnaté oči. Potřebujete pomoc. Nevím, co potřebuju, odpovídá Doppler. Ale pomoc, to zní jako dobrý začátek. Do värmlandské krajiny přichází muž. Jmenuje se Doppler. Andreas Doppler. Je to Nor. Má s sebou ročního losa Bonga. A syna Greguse. Los kráčí v jeho stopách po stezičce a syn spí na potahu taženém losem. Ačkoli je pozdě večer, nic nenasvědčuje tomu, že by Doppler brzy hodlal někde složit hlavu. Co dělá ve švédských lesích? Těžko říct. Možná mu bylo Norsko příliš těsné a potřeboval se trochu porozhlédnout po světě. Rozhodl se opustit oslavu, zatímco ostatní se u stolu ještě bujaře veselili. Brzy se bude podávat káva a doutníky, ale Doppler se zvedl a šel. Cosi hledá. Hledá dobré lidi. Hledá souvislosti a spořádanost. Náklaďáky Volvo jsou pokračováním úspěšného románu Doppler a líčí osudy stejného hlavního hrdiny a stejného losa na cestě Värmlandem. Doppler se tu setkává se skautem, který prospal venku dvacet pět tisíc nocí, a se stařenkou holdující marihuaně, která chce změnit svět.

Další román oblíbeného norského autora Erlenda Loea, který vychází česky, plyne jako voda, jako voda ovšem neplyne plnění úkolu, který na sebe vzal jeho hlavní hrdina trpící fobií z vody – napsat brožuru o Finsku, jež by měla do této krásné země přilákat statisíce Norů, když o Finsku vůbec nic neví, nikdy tam nebyl, a co se týče cestování, je toho názoru, že lidé by se měli zdržovat raději doma. Není to tedy ani trochu snadná věc a situaci mu navíc ztěžují nejrůznější překážky v podobě neustále odtahovaného auta, vztahu, který naváže na odtahovém parkovišti se Sestrou, nebo záchranné výpravy pro Sestřina mladšího bratra Bima, jenž trvá na tom, aby se mu říkalo Skarphedin.

Doppler je zpátky. Potřetí a naposledy. Po mnoha letech strávených v hlubokých opuštěných lesích si uvědomí, že má rodinu. Losa Bonga umístí do útulku pro jelení zvěř a putuje zpátky do Osla. Pevně rozhodnut vrátit se k normálnímu životu se těší na shledání s manželkou a dětmi, jenže jejich dům ve vilové čtvrti vypadá cize. Je natřený na modro a na poštovní schránce je pod jménem Dopplerovy ženy uvedeno ještě jedno jméno: Egil Hegel. Jak se zakrátko ukáže, je dotyčný krasavec a sportovec, podporuje dvě adoptované děti v Kolumbii a Bangladéši, a ke všemu vydělává přes sedmdesát tisíc měsíčně. Jak moc sympatický může člověk vůbec být? klade si zdrcený Doppler otázku. Ačkoli si původně myslel, že už dosáhl dna, jeho utrpení sotva začalo. Velké finále při hledání sebe samého na něj teprve čeká. I v závěrečném díle volné trilogie prokazuje Erlend Loe své vypravěčské umění, a tak se můžeme opět těšit na jeho suchý humor a naprosto absurdní situace.

Najnovší román nórskeho spisovateľa predstavuje azda najsilnejšiu postavu od románu Doppler. Zdanlivo slabá žena s citlivou dušou sama netuší, čo v nej drieme. Starnúca poetka Nina Faber nikdy nezapadla, v sedemdesiatych rokoch nerevoltovala a ešte aj alkoholu prepadla, až keď to prestalo byť medzi jej kolegami populárne. Po dlhšom pobyte v Istanbule sa rozhodne vydať novú básnickú zbierku. Žije v strachu z reakcie čitateľov a keď sa jej do rúk dostane nespravodlivá recenzia, jej pohár trpezlivosti pretečie a vezme veci do vlastných rúk. Rozhnevanú poetku na jej ťažení nedokáže zastaviť nik. Nastal čas splatiť dlhy.

Stellen Sie sich vor, Angela Merkel zieht bei Ihnen ein! Fvonk staunt nicht schlecht. Seine Einliegerwohnung in einer besseren Gegend Oslos wurde vom norwegischen Staat zwangsgemietet, und sein neuer Untermieter, der eines Abends um eine Tasse Tee bittet, ist kein Geringerer als Ministerpräsident Jens Stoltenberg. Der hat nämlich keine Lust mehr zu regieren. Burnout. Kein Wunder, schließlich hat er einen anstrengenden Job, und die jüngsten Ereignisse haben ihre Spuren hinterlassen. Fvonk und Jens freunden sich an und tun Dinge, die alle Norweger tun: Butterfahrten nach Schweden, Wanderungen durch die Landschaft und Skilanglauf. Als Jens merkt, wie schön das Leben sein kann, vor allem, wenn man einen Freund wie Fvonk hat, will er nicht zurück auf die Regierungsbank. Anfangs hat sein Stab ja Verständnis für ihn, schließlich brauchen wir alle mal eine Pause, aber jetzt reicht’s. Jens muss zurück …Ein Buch, so überraschend wie eine Männerfreundschaft!