Petr Štica Knihy

Předkládaná monografie se zabývá teologicko-etickou reflexí mezinárodní migrace a imigrační politiky. Autor hledá ve světle teologické etiky odpovědi na následující otázky: Je rozdělení světa do jednotlivých států eticky odůvodnitelné? Je ospravedlnitelná existence imigrační politiky, tj. regulace mezinárodní migrace? Odpovědi na tyto otázky s sebou přinášejí řadu etických implikací, které by se měly promítnout do utváření imigračních politik i do angažmá křesťanských církví. Práce předkládá nejprve historický pohled na realitu států a imigrační politiky a na vybraných imigračních politikách jednotlivých států představuje typizované modely současných imigračních politik. Dále autor prezentuje relevantní podněty z novodobé politické filozofie. Opírá se přitom zejména o myšlení I. Kanta a H. Arendtové, ale diskutuje rovněž normativní sociálně-filozofická východiska současné imigrační politiky. V závěrečné kapitole jsou formulována teologicko-etická řešení. Autor přitom vychází ze základních principů křesťanské sociální etiky – z principu personality, solidarity a subsidiarity –, které na základě zpracovávaného tématu kriticky reflektuje, a prezentuje rovněž postoje vůči přijímání cizinců v dějinách křesťanského sociálního učení a teologického myšlení. V závěru nabízí eticky koncipované podněty pro imigrační politiku a působení křesťanských církví.

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblicko-antropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

Ostdeutschland und Tschechien gelten weltweit als am stärksten säkularisierte Regionen, konfessionell gebunden ist nur eine Minderheit. „Diaspora“ ist für die Theologie hier erlebte Realität, die mit Blick auf Geschichte wie Gegenwart gedeutet und reflektiert werden muss. Theologinnen und Theologen vor allem aus Erfurt und Prag untersuchen in den Aufsätzen des Sammelbandes die Rolle von Theologie und Kirche unter den Vorzeichen des Kommunismus. Sie fragen, wie sich die Situation des Christentums in der multiplen Moderne darstellt. Wie kann die Theologie die Herausforderung der Diaspora und des „unbekannten Gottes“ kreativ aufgreifen? Welche Möglichkeiten bieten sich für die Kirche insbesondere auf dem für sie zentralen Feld der Liturgien und Feiern?