Tereza Pospíšilová Knihy

Kniha se zaměřuje na příběh Středoevropské univerzity v Praze, která fungovala v první polovině 90. let 20. století, a jejíž vznik je spojen s americkým mecenášem George Sorosem. Autorka, prostřednictvím rozhovorů s pamětníky a analýzy dokumentů, zkoumá počátky univerzity v kontextu Sorosovy filantropie a transnacionálních sítí a ideálů. Vysvětluje, proč pražská kolej skončila, přičemž poukazuje na nedostatek místní podpory v politických a akademických kruzích, stejně jako na absenci kulturního a symbolického kapitálu, který by umožnil její trvalé fungování. Autorka se věnuje pojmu nadnárodní či transnacionální filantropie, která, ačkoliv není nová, se v kontextu globalizace stává stále relevantnější. Kniha je určena učitelům, badatelům a studentům sociálních věd, stejně jako odborníkům z filantropického sektoru, kteří se zajímají o společenské procesy v Československu na počátku 90. let, témata filantropie, globalizace a historii české sociologie. Jaké byly počátky a konce Středoevropské univerzity v Praze? Proč nezůstala v Česku natrvalo? Bylo Česko málo „středoevropské“? Jaké otázky a pnutí vyvolává transnacionální filantropie?

Monografie seznamuje s problematikou sociálních podniků jako subjektů sociální ekonomiky. Autorky vymezují tuto oblast spojovanou se třetím sektorem a zaměřují se na otázku lidských zdrojů. Pozornost věnují definování sociálních podniků, sociálního podnikání a sociální ekonomiky a současnému výzkumu v této oblasti. Problematika lidských zdrojů v sociálních podnicích je téma dosud nepopsané ani nepublikované. Přitom se ukazuje, že jak z oblasti managementu, tak z oblasti studií dobrovolnictví je řízení lidských zdrojů v sociálních podnicích jedním z dosud málo doceněných specifik. Kniha přináší koncepty a přístupy z oblasti řízení lidských zdrojů a studií dobrovolnictví, které spolu s legislativním rámcem umožňují uchopit toto komplexní téma.

Kniha pojednává otázku charakteru současného dobrovolnictví v ČR ve srovnání s novými trendy dobrovolnictví v západních demokraciích. Autoři zasazují vývoj dobrovolnictví do širšího rámce modernizačních procesů. Stav jednotlivých dimenzí vzorců dobrovolnictví je testován na kvantitativních datech z vlastního empirického výzkumu.

Zuzka nemá štěstí na kluky, nemůže stále najít toho pravého. Každý kluk, na kterého narazí, má nějaký zápor. Zato její nejlepší kamarádka Míša střídá kluky jako ponožky, Zuzka jí to tak trochu potichu závidí. Sama sebe lituje a považuje se za ošklivou. O prázdninách odjíždí Zuza s rodiči na dovolenou. První dny má špatnou náladu, ale potom se seznámí s Richardem. Stanou se z nich nejlepší přátelé, vše se ale změní, když přijedou domů...

Kniha přináší nový pohled na utváření občanského sektoru v České republice v 90. letech, a to perspektivou vyprávění osobností, které se do něj aktivně zapojily. Chce oslovit nejen odborníky z oblasti sociologie, politologie či historie, ale i širší čtenářskou obec, a přispět k poznání tohoto bouřlivého a v mnoha ohledech přelomového období, které mělo vliv i na současné rysy a problémy občanské společnosti. Kniha přináší 18 příběhů osobností, které po roce 1989 stály u zrodu nových organizací občanské společnosti, jako byla například Nadace Partnerství, Bílý kruh bezpečí či Konto Bariéry. V první části knihy čtenáři najdou kontext současného poznání, včetně klíčových témat a definic, údajů o velikosti a vývoji občanského sektoru a jeho historických, politických a sociokulturních souvislostí, který mohou využít při čtení vyprávění ve druhé části knihy. Příběhy budování občanského sektoru pomáhají hledat odpovědi na otázky jako: Začínalo budování občanské společnosti po roce 1989 opravdu „od nuly“? S jakými vizemi se na něm jeho aktéři podíleli, jaké problémy řešili a co pro ně přitom znamenala idea občanské společnosti?