Jde o autorovu literární prvotinu, sbírku, jejímž obsahem jsou většinou básně psané volným veršem. Reflektují jeho myšlenky, pocity a úvahy na intimní i společenská témata. Inspirací mu byly jak nádherné momenty lidského života, tak i jeho hořké a bolestné stránky. Nabízejí pohled na výhry i zklamání a jejich cílem je vyvolat ve čtenáři touhu přemýšlet o vnitřním i vnějším světě a hledat své vlastní cesty.
Zeichen und Interpretation III
Lenk, Hans: Interpretationen und Imprägnationen. Abel, Günter: Interpretationsethik und Demokratie. Hoffmann, Thomas Sören: Jurisfiktion. Ein Beitrag zur Hermeneutik des Rechtsbegriff. Stegmaier, Werner: Das Gute inmitten des Bösen. Ethische Orientierung aus Zeichen in der jüdischen Tradition. Stetter, Christian: Argumentation als Zeichen. Zur kommunikativen Ethik der platonischen Texte. Mainusch, Herbert: Die Kusnt und die moderne Hermeneutik. Anmerkungen zum Interpretationsproblem. Scheer, Brigitte: Zeichenbilder und Zeichenverstehen am Beispiel der Malerei. Agud, Ana: Philosophie des Zeichens und Linguistik der Faktizität. Trabant, Jürgen: Ethische Momente in Sprachursprungstheorien. Borche, Tilman: Leben des Begriffs nach Hegel und Nietzsches Begriff des Lebens. Simon, Josef: Ethik und Ästhetik des Zeichens.
Abel, Günter: Was ist Interpretationsphilosophie?. Lenk, Hans: Interpretationskonstrukte als Interpretationskonstrukte. Oehler, Klaus: Über Grenzen der Interpretation aus Sicht des semiotischen Pragmatismus. Simon, Josef: Zeichenphilosophie und Transzendentalphilosophie. Borsche, Tilman: Freiheit als Zeichen. Zur zeichenphilosophischen Frage nach der Bedeutung von Freiheit. Stegmaier, Werner: Weltabkürzungskunst. Orientierung durch Zeichen. Hogrebe, Wolfram: Mantik und Hermeneutik. Eine Skizze. Stetter, Christian: Die Arbitrarität des Zeichens. Sprachwissenschaft als fiktionales Handeln. Kaleri, Ekaterini: Verstehen als fundamentaler Begriff von Erkenntnistheorie und Ontologie. Zur gemeinsamen Grundlage geistes- und naturwissenschaftlicher Erkenntnis.
Šimon se bytostně přihlásil k Holanovu odkazu, který ovšem rozvíjí svým nezaměnitelným rukopisem. Autorovy verše jsou drásavé, existenciálně vypjaté, jsou poezií vysokého napětí a moderní obraznosti.
Jde o českou verzi sbírky básní slovenského básníka, ve které prostřednictvím melancholických veršů o lásce utajeně skládá poklonu okupované Praze, její nostalgii a opuštěným místům.
Lze říci, že Šimonova intimní lyrika se ociťuje v některých pasážích na hranici erotiky: autor je však natolik zkušeným básníkem, že v žádném případě nesklouzne do laciné polohy, ale snaží se vygradovat verš ke svébytnému básnickému tvaru. Část sbírky je věnována problematice tvůrčí i otázkám smyslu poezie vůbec
