Pierre Louÿs byl francouzský básník a spisovatel, známý svým hledáním „vyjádření pohanské smyslnosti s dokonalostí stylu“. Jeho díla se často zabývají lesbickými a klasickými tématy a odrážejí jeho touhu po stylistické dokonalosti. V průběhu své kariéry se Pierre Louÿs spřátelil s řadou významných umělců a skladatelů své doby. Za svůj přínos francouzské literatuře byl oceněn jako rytíř a později jako důstojník Čestné legie.
Kdo je Pybrac? Zřejmě Guy du Faur, pán z Pibrac, francouzský básník a diplomat, který žil v letech 1529-84 a jehož šlechtický přídomek se někdy psal v podobě, jakou zvolil Louys. Jenže souvislosti mezi domnělým předobrazem a Louysovou skladbou jsou matné; podobně jako vztah mezi středověkým Smilem z Lichtenburku, případně Smilem Flaškou z Pardubic, a eposem Rytíř Smil, který bývá tradičně připisován Jaroslavu Vrchlickému.
Novela Tři dcery a matka (Trois filles de leur mere, 1926) patří k Louysovým nejprovokativnějším prózám. Její rukopis byl nalezen mezi texty v autorově pozůstalosti a předlohou se jí údajně stala Louysova osobní zkušenost, již během dvou dnů prožil s nedospělými dívkami a jejich matkou. A skutečně, v tomto skandálním příběhu se matka oddává incestnímu a pedofilnímu vztahu se svými třemi dcerami, jimž nevěřícně, zato zdatně sekunduje sám vypravěč. Není jen aktérem hrubých fyzických hrátek, ale také posluchačem, jemuž se dívky svěřují se svými předchozími sexuálními zkušenostmi a touhami, v nichž vedle řady perverzních praktik figuruje také zoofilie. Právě proto je tento text svým tématem a smělostí v rámci světové literatury silně kontroverzním i dnes.
This collection features seven mildly erotic stories rooted in mythology, showcasing Pierre Louÿs's exquisite retelling of these legends. Originally published in limited editions in Paris from 1893 to 1898, the narratives highlight his remarkable literary craftsmanship, blending imaginative artistry with delicate themes. While less sensational than some of his other works, these stories stand out for their subtlety and emotional depth, offering a sympathetic exploration of timeless myths.
Zwei Schlüsselromane der erotischen Literatur ergründen die Grenzbereiche der menschlichen Leidenschaft: Aus Begehren wird Raserei, aus Bewunderung Obsession und aus der Liebe eine einzige entzückende Qual. Kein Thema hat Pierre Louÿs mehr interessiert als das ungeklärte Verhältnis zwischen den Geschlechtern, und nichts sezierte er mit größerer Lust und Virtuosität als das Verhältnis im Extrem, in der Obsession. 'Aphrodite' und 'Dieses obskure Objekt der Begierde' sind sublime Protokolle der alles verzehrenden Leidenschaft; beide erzählen von den schrankenlosen Abhängigkeiten zwischen Mann und Frau. Als 'La Femme et le Pantin' 1898 erschien, eroberte es sich sofort eine begeisterte Leserschaft. Der Belle Epoque-Roman wird hier - unter dem Titel der Buñuel-Verfilmung - in Neuübersetzung zusammen mit Louÿs' Aufsehen erregendem Romandebut vorgestellt. 'Dieses obskure Objekt der Begierde' ist die mädchenhafte Schönheit Conchita, eine andalusische Lolita, nur ungleich durchtriebener. Sie verspricht ihrem Verehrer alles und hält nichts, flüstert ihm Verheißungen ins Ohr und verhöhnt wenig später seine innigsten Begierden. Doch je tiefer die Hörigkeit geht, desto mehr enthüllt Louÿs das Opfer-Täter-Schema als grausames wechselseitiges Abhängigkeitsverhältnis. Auch in seiner 'Aphrodite', einem Glanzstück erotischen Raffinements, lotet der Autor die Grenzbereiche der menschlichen Seele aus.
Román, předloha filmu Luise Buňuela Tajemný předmět touhy, je příkladem dekadentní prózy se silně estetizující tendencí dodat všemu ráz artistní zjemnělosti, která kontrastuje s materiálem příběhu: ten je především o lásce a žárlivosti, s nemalou dávkou erotiky a nezbytně zištným sexus necans. Dominuje barrevná španělská scenérie a kruté rozmary hrdinky.
