Jiří Plachý Knihy

Období první československé republiky (1918–1938) představuje fascinující kapitolu v historii kriminální činnosti a vyšetřování. Tato doba, známá nejen díky televiznímu seriálu s radou Vacátkem, byla plná skandálů a vysoce medializovaných trestných činů, které zaplnily stránky bulvárních i seriózních novin. I přes fungující parlamentní demokracii, vedenou morální autoritou T. G. Masaryka, se objevily aféry sahající až na nejvyšší politické úrovně. Mezinárodní organizovaný zločin, včetně padělání bankovek a vražd, se stal běžným jevem, zatímco napjatá mezinárodní situace podněcovala špionáž. Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali tuto éru a vybrali pro každý rok jeden kriminální případ, který vzbudil největší pozornost. Čtenáři se tak mohou seznámit s případy jako vražda Otýlie Vranská, psychicky narušený otcovrah Zdeněk Hlasivec, Hilda Haniková, která zorganizovala vraždu manžela, a Marie Volfová, jedna z nejznámějších vražedkyň. Nechybí ani politicky motivované případy z třicátých let, jako proces s Volkssportem a pokus o ozbrojený převrat v roce 1933. Pro ilustraci postojů k homosexuálním vztahům byl vybrán případ z roku 1927, kdy byly ženy obviněny z lesbického vztahu.

Vzpomínky líčí dramatické životní osudy příslušníka zahraničního odboje za druhé světové války, který byl v padesátých let vězněn - generála Tomáše Sedláčka.

Ztráty československé pozemní zahraniční armády v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii v letech 1939–1945.

Kniha čtenáře seznamuje v patnácti kapitolách s dějinami druhého československého zahraničního odboje od března 1939, kdy začali odcházet ti, kteří chtěli bojovat za znovuobnovení československé nezávislosti, až po triumfální návrat v květnu 1945. Během války prošlo československými zahraničními formacemi více než 40 tisíc mužů a žen, kteří se zapojili do bojů na různých frontách, včetně Polska, Francie, Britských ostrovů, Sýrie a na východní frontě. Zvláštní pozornost je věnována letcům, kteří bojovali po celou dobu války. Mezi těmito vojáky bylo minimálně 54 z politického okresu Nové Město na Moravě, kteří se účastnili klíčových operací a někteří z nich položili životy na bojištích daleko od domova. Jejich příběhy doplňují kapitoly o "velkých dějinách" a jsou zahrnuty v biografické části. Kniha je založena na primárním studiu archivních pramenů a obsahuje desítky unikátních dobových fotografií, z nichž některé jsou publikovány poprvé.

Publikace přináší sumarizační přehled všech klíčových okamžiků, které jsou s existencí VKPR spojeny. Stejně tak jsou zde představeny hlavní osobnosti, jež se na jejím fungování podílely. // Souběžný anglický text.

Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF on je ten úplně nejmladší. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF.

Seznam je doplněn krátkým shrnutím o činnosti našeho západního odboje v letech 1939-1945. L-Ž

Úkolem této publikace je shrnout na základě aktuálních poznatků historického výzkumu nejdůležitější fakta o průběhu a výsledcích nacistické perzekuce na území českých zemí. Práce je zamýšlena jako studijní materiál pro učitele dějepisu na českých školách, zvláště pak na školách středních. Svým pojetím i faktografickým záběrem přesahuje rámec většiny stávajících výukových textů k danému tématu. Pedagogům tak může sloužit nejen k přípravě běžných vyučovacích hodin, ale také specializovaných seminářů směřujících k hlubšímu pochopení historických souvislostí. Nacistické bezpráví se snaží přiblížit v širokém teritoriálním, chronologickém i věcném kontextu a zároveň přehledným způsobem. Stručné tematickékapitoly jsou členěny mezititulky či graficky zvýrazněnými pasážemi a obsahují odkazy na slovníček pojmů v závěru knihy. Součástí každé kapitoly je obrazový doprovod a seznam základní studijní literatury, v němž přednostně uvádíme novější práce dostupné v českém jazyce. (citováno z kapitoly Ke vzniku a účelu publikace)

Obsah publikace je věnován případům soudního postihu občanů Roztok komunistickým režimem po únoru 1948. Téměř všechny ze dvou desítek případů se odehrály v prvních čtyřech letech komunistické diktatury (v letech 1948-1952). V Roztokách byl postih srovnatelný s léty nacistické okupace.

Severofrancouzský přístav Dunkerque vstoupil do světové historie během německé invaze do Francie v roce 1940. Tehdy se odtud podařilo evakuovat více než 300 tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie, což Winston Churchil označil jako „Dunkerský zázrak“. Po Invazi v červnu 1944 se však situace vyvíjela přesně opačně. Dunkerque se stal jednou z pevností Atlantického valu, kterou se podařilo udržet německým okupantům až do konce války. Spojenci Dunkerque obklíčili v září 1944. Počátkem října 1944 byla vedením bojů pověřena Československá samostatná obrněná brigáda, zformovaná ve Velké Británii pod velením brigádního generála Aloise Lišky. Do jeho rukou také dne 9. května 1945 složil velitel pevnosti, fanatický nacista, viceadmirál Friedrich Frisius bezpodmínečnou kapitulaci. Kromě podrobné úvodní studie, zabývající se vznikem a vývojem československé pozemní zahraniční armády ve Velké Británii, frontovým nasazením Čs. samostatné obrněné brigády a jejím působením na demarkační čáře v jihozápadních Čechách v létě 1945, s řadou nových, poprvé uveřejněných údajů, obsahuje předkládaná publikace na dvě stě medailonů mladých mužů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i Podkarpatské Rusi, různých vyznání, národností, vzdělání, sociálního původu i životních zkušeností, kteří za naši svobodu a nezávislost položili v letech 1944-1945 na francouzsko-belgickém pomezí život.

Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918–1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918–1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937–1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z povolání čs. armády, usvědčení z vojenské zrady a špionáže ve prospěch Německa a Maďarska, se jednalo o ty nejsurovější, často sériové vrahy. Vedle jmen jako Martin Lecián nebo Svatoslav Štěpánek, nahánějících dodnes hrůzu, zde můžeme najít i případy zcela zapomenuté a dnes prakticky neznámé. Publikace vůbec poprvé podává ucelený přehled o všech těchto případech, zpracovaných na základě primárních archivních pramenů.

Tresty smrti vykonané v Československu na ženách v rámci retribučního soudnictví v letech 1945-1948. V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.

Jádrem publikace je jmenný seznam československých občanů, kteří padli v průběhu Pražského povstání. Zpřesněný jmenný seznam uvádí 2 898 obětí a je rozdělen do několika částí. Generálové, důstojníci, rotmistři, poddůstojníci, vojáci v záloze, vládní vojsko, legionáři, četnictvo, finanční stráž atd. mají své vlastní kapitoly a těmto obětem povstání jsou věnovány větší medailony (většinou s fotografií). Nejobsáhlejší je seznam padlých z řad občanů. U každého zesnulého je uvedeno jméno, datum narození a úmrtí, informace o profesi, poslední uváděná adresa a místo úmrtí včetně jeho okolností (v některých případech je uvedena fotografie). Vzhledem k tomu, že mezi padlými bylo mnoho neevidovaných mimopražských bojovníků, není ani současný soupis obětí Pražského povstání zřejmě definitivní.

Práce se zaměřuje na osudy bývalých příslušníků československé zahraniční armády ve Velké Británii, kteří byli během 2. světové války vysazeni za nepřátelskými liniemi a dožili se konce války (celkem 67 mužů). Text je rozdělen do tří tematických celků. První část sleduje jejich začlenění do civilní společnosti v letech 1945-1948, s důrazem na ty, kteří zůstali jako vojáci v mírové československé armádě, sloužili v bezpečnostních složkách, na Ministerstvu zahraničních věcí nebo vstoupili do politiky. Zmíněn je také proces se dvěma zrádci popravenými v roce 1947 a vyšetřování těch, kteří byli v německém zajetí. Druhá část se zaměřuje na změny po komunistickém převratu v únoru 1948, kdy mnozí parašutisté odešli do exilu, zatímco ti, kteří zůstali, čelili perzekuci, ztrátě zaměstnání, sociálního statusu a vojenských hodností, a byli vystaveni mimosoudnímu i soudnímu postihu. Dále je popsána rehabilitace v 60. letech a po roce 1989. Poslední část se věnuje zájmu komunistických tajných služeb o bývalé parašutisty, který trval až do pádu režimu. Na závěr jsou zahrnuty exkurze k osudům příslušníků amerického OSS, sudetoněmeckých a židovských výsadků a parašutistům polské armády.

Válečný zločinec Max Rostock jako agent StB. Kniha je věnována obětem lidické tragédie.

Publikace je věnována osudům příslušníků československé zahraniční armády na Západě, kteří byli zároveň absolventy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Válečné i poválečné osudy těchto mužů nelze žádným způsobem zobecnit – každý je jiný Lišily se v podstatě vším – od politických postojů, přes průběh služby v armádě (je však zajímavé, že řada těchto intelektuálů prošla celou válku v hodnostech vojínů nebo poddůstojníků, přičemž však platili za vzorné vojáky), až po uplatnění v poválečném životě. Společné jim však bylo odhodlání splnit svou občanskou a morální povinnost v boji proti jedné ze dvou nejhorších diktatur našich dějin. Publikace, jež vychází zejména z materiálů Ústředního svazu československého studentstva, který za války sídlil na britských ostrovech, a povalečných zápisových protokolů FF UK, je rozdělena na historickou část a biografickou část obsahující celkem 14 medailonů těchto osobností.

: v době od 21. května 1938 do 31. března 1939 Monografie shrnuje základní životopisné údaje o padlých a zemřelých příslušnících československé armády od 21. května 1938 do 31. března 1939.

Modrá krev v protinacistickém odboji: několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií. Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt).

Tato kniha si nedává za úkol být atlasem flóry a fauny. Krajina v této lyrické výpovědi je přirovnána k ženě, a proto nese ve svém názvu důvěrné oslovení „ … a to jsi Ty, Šumavo“. Je to dialog vyznání pokory, úcty, obdivu a lásky k ní.Jednotlivé kapitoly knihy uvádějí krátké texty, ve kterých autor i fotograf v jedné osobě popisuje svůj niterný vztah k dané lokalitě, problému či prožitku.Tomuto okamžiku obsahově odpovídají i fotografie, na kterých se snaží vizuálně tyto pocity zachytit.

Unikátní kniha o vojenské jednotce českých kolaborantů s nacistickým Německem Poznejte skutečnou historii jediné české ozbrojené formace, která během 2. světové války vznikla pod patronací okupantů. Dobrovolnická svatováclavská rota se zformovala v březnu 1945 a dnes okolo ní dosud panuje řada mýtů – především ruské weby ji prezentují jako součást Waffen-SS. Ve skutečnosti byla v důsledku Hitlerova zákazu ozbrojenou složkou Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Tato objevná práce přináší řadu nových údajů o její organizaci, výzbroji, uniformách a personálním složení.

In memoriam historika Ivo Pejčocha. Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“, (případně „malou, roztomilou knížečku“, pokud téma bylo skutečně nosné). Přicházela pravidelně, když jsme se bavili o nových objevech v archivu, nebo jen tak mluvili o zajímavých událostech dějin 20. století. Nebyl jsem zdaleka sám, v ústavu, ani mezi našimi kolegy z jiných „spřátelených“ institucí nebyl snad nikdo, kdo by od Ivoše tohle „zaklínadlo“ nikdy neslyšel. Jeho touha popsat věci dosud nepopsané byla nezměrná. Všechno ho zajímalo. A od slov u něj nebylo nikdy daleko k činům. To je ostatně dost dobře zřejmé z jeho bibliografie (za jejíž pečlivé zpracování děkuji našim kolegům z knihovny VHÚ – především Radce Novobilské a také Zdeňku Munzarovi). Za těch několik málo let, které mu osud dopřál se profesionálně věnovat historii, za sebou zanechal mnohem víc než leckterý akademický koryfej. To vše bez grantů, stipendií a „tvůrčího volna“ na psaní. Zadání, jak koncipovat sborník na jeho počest, bylo tedy zřejmé – přispěvatelé si měli zvolit téma, které by se týkalo českých dějin 20. století, podle svých odborných preferencí. A záměr se zdařil – každý z textů sem zařazených by Ivoše zcela určitě zaujal.

Sborník věnovaný období Protektorátu Čechy a Morava - nacistickému teroru a perzekuci českého obyvatelstva, protifašistickému odboji i kolaboraci. Závěrečná část se zabývá poválečnými retribučními procesy.

Jedinečná publikace obsahující oficiální zprávu britských důstojníků z roku 1946 o aktivitách SOE (Special Operations Executive, zvláštní sekce britské zpravodajské služby MI6, založená na popud Winstona Churchilla) na území obsazeného Československa za 2. světové války, doplněná unikátními dobovými fotografiemi a komentáři historika Jiřího Plachého. Většina úspěšných operací SOE v Evropě se uskutečnila v zemích, které Němci okupovali po vypuknutí druhé světové války. Češi se německým okupantům postavili na odpor, přestože Němci prováděli kruté a nevybíravé represe. Na tomto pozadí se SOE v roce 1941 pokusila infiltrovat na území Protektorátu Čechy a Morava své agenty, jejichž úkolem bylo pomáhat při koordinaci a rozšiřování odbojového hnutí. Nejúspěšnější operací podporovanou SOE byl atentát na Reinharda Heydricha, nejvýše postaveného nacistu, kterého zabili odbojáři za druhé světové války. Obrovská vlna represí proti civilnímu obyvatelstvu, která následovala bezprostředně po něm, činnost SOE značně ztížila. SOE vycvičila okolo stovky Čechů a Slováků, kteří ve spolupráci s místními odbojovými skupinami udržovali okupační síly v neustálé pohotovosti.