Joe Sacco Knihy

Bezpečná zóna Goražde není příjemná kniha. Ukazuje a líčí to, co většina z nás nikdy nezažije, ukrutnosti a zvěrstva, která si většina z nás sotva dokáže představit. Ještě před pár lety si je nedokázali představit ani muslimští obyvatelé Goražde a přece k nim došlo. Saccovi se tu podařilo zachytit příběhy obětí války, které překračují rámec běžné deníkové žurnalistiky a jež by jinak jistě upadly do zapomnění. Bezpečná zóna Goražde však není jen válečnou kronikou, katalogem hrůz a odsouzením lhostejnosti mezinárodního společenství, ale i dojemným líčením lidské schopnosti přestát takřka jakékoli strádání.

Když v roce 1956 zastřelili izraelští vojáci v Chánu Júnis a Rafahu bezmála čtyři sta lidí, šlo zdánlivě jen o poznámku pod čarou v dlouhé a krvavé historii izraelsko-palestinského konfliktu. Byl to chladnokrevný masakr, nebo jen hrozná chyba? Právě na to se padesát let poté Joe Sacco snaží přijít v rozhovorech s uprchlíky, vdovami i šejky. Jeho pátráním a historickými retrospektivami se ovšem prolíná současnost Gazy: druhá intifáda, islámští radikálové a bourání stovek palestinských domů v Rafahu. Tak jako v Palestině a Bezpečné zóně Goražde se Saccovi i tentokrát podařilo objektivně přiblížit čtenáři jeden z nejtrpčích konfliktů našeho věku a kombinací orální historie, memoárů a komiksové reportáže zachytit tragédii v krystalicky čisté podobě. „Chci, aby lidé u tohoto románu docenili ztracené molekuly konfliktu: detaily, jež definitivně zmizí s lidmi, kteří si je pamatují. Rovněž ale chci, aby si lidé uvědomili, že televizní zprávy sledují bez kontextu a že historie nic neodpouští. Jeden incident může doznívat celé století nebo i déle.“

Dědic Roberta Crumba a Arta Spiegelmana přichází s mistrovským dílem komiksové novinařiny o severoamerických domorodcích, těžbě surovin a našemu dluhu vůči přírodě. V širokém údolí řeky Mackenzie žijí Denéové dle svého líčení odnepaměti. Denéové cítí, že oni patří zemi a ne naopak – země je klíčová pro jejich živobytí i vlastní způsob života. Jenže v Severozápadních teritoriích subarktické Kanady se rovněž nacházejí cenné přírodní zdroje včetně ropy, plynu a diamantů. S těžbou přišla pracovní místa a investice – ale také stavba silnic, potrubí a jedovatý odpad, které zjizvily krajinu, a alkohol, drogy a dluhy, které drasticky proměnily životní styl domorodých obyvatel. V komiksu Zaplatit zemi cestuje Joe Sacco po zamrzlém Severu a nachází lidi, kteří se snaží vyrovnat s rozporuplnými důsledky průmyslového rozvoje a nevyčíslitelnými ztrátami krutého koloniálního dědictví. Na pozadí rozlehlé a nádherné krajiny, v níž lidé vypadají zcela malincí, Sacco zpovídá trapery a náčelníky, aktivisty a kněží, a vypráví pak rozmáchlý příběh o penězích, závislosti, ztrátách a kultuře, s ohromujícími vizuálními detaily, na něž jsme si u tohoto velkého komiksového reportéra dávno a rádi zvykli.

Za první intifády, v letech 1991 a 1992, strávil Joe Sacco dva měsíce s Palestinci na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Na cestách si dělal poznámky a po návratu do Spojených států napsal a nakreslil komiks Palestina, v němž citlivě a přitom s humorem vylíčil, jaké je to žít, pracovat, cestovat, mít děti, přežívat a umírat jako Palestinec. Palestina je reportáž, ne politická polemika, Sacco v ní nenavrhuje žádná snadná řešení (ba vůbec žádná), jen dokumentuje bolest a utrpení lidí způsobem, jaký vám tradiční média jen těžko zprostředkují.

Když se válečný reportér Joe Sacco vrátil roku 2001 do Bosny, hledal snad jediného člověka, který byl ochoten otevřeně mluvit o šílenství, jemuž tato země několik let předtím propadla. Tímto člověkem byl válečný veterán Neven, kterému se říkalo „Šíbr“, protože za správnou cenu dokázal zahraničním novinářům v Sarajevu zařídit opravdu ledacos: výlet na frontu, kontakty na důležité lidi i na prostitutky. Jeho služeb využil roku 2001 i sám autor Joe Sacco a záhy mu došlo, že Nevenův příběh je mikrokosmem celého balkánského konfliktu. Šíbr vypráví o vzestupu polovojenských magnátů, díky jejichž fanatické odvaze nepodlehlo Sarajevo etnickým čistkám, ale kteří se nevyhnutelně nechali zkorumpovat mocí, krvežíznivostí a nacionalistickými bludy.

In late 1995 and early 1996, cartoonist/reporter Joe Sacco travelled four times to Gorazde, a UN-designated safe area during the Bosnian War, which had teetered on the brink of obliteration for three and a half years. Still surrounded by Bosnian Serb forces, the mainly Muslim people of Gorazde had endured heavy attacks and severe privation to hang on to their town while the rest of Eastern Bosnia was brutally 'cleansed' of its non-Serb population. But as much as SAFE AREA GORAZDE is an account of a terrible siege, it presents a snapshot of people who were slowly letting themselves believe that a war was ending and that they had survived. Since it was first published in 2000, SAFE AREA GORAZDE has been recognized as one of the absolute classics of graphic non-fiction. We are delighted to publish it in the UK for the first time, to stand beside Joe Sacco's other books on the Cape list - PALESTINE, THE FIXER and NOTES FROM A DEFEATIST.

A graphic novel based on the author's 1995-96 visits to Gorazde, one of the U.N.-created "safe areas" in Eastern Bosnia, showing the brutality and humanity that coexisted there during the Bosnian War of 1992-95.

"A 24-foot-long black-and-white drawing printed on heavyweight accordian-fold paper and packaged in a deluxe hardcover slipcase. The set also includes a 16-page booklet featuring an essay about the first day of the Battle of the Somme by Adam Hochschild and original annotations to the drawing by Sacco himself."

In my view, that is part of its message' - from the preface by Joe SaccoOver the past decade, Joe Sacco has increasingly turned to short-form com-ics journalism to report from conflict zones around the world.

Named a Best Book of the Year by Amazon.com and the Washington PostThree years ago, Pulitzer Prize–winner Chris Hedges and award-winning cartoonist and journalist Joe Sacco set out to take a look at the sacrifice zones, those areas in America that have been offered up for exploitation in the name of profit, progress, and technological advancement. They wanted to show in words and drawings what life looks like in places where the marketplace rules without constraints, where human beings and the natural world are used and then discarded to maximize profit. Days of Destruction, Days of Revolt is the searing account of their travels.