Soubor více než padesáti experimentálně laděných textů, doplněných černobílými fotografiemi Richarda Čermáka, je inspirován příznačným světem zahrádkářských kolonií. Básnickým jazykem popisuje Vokolek ve čtyřiapadesáti kapitolách, do nichž je občas zakomponován i text ve volném verši, podivuhodný mikrosvět zahrádkářských kolonií a lidí, kteří v nich tráví téměř všechen svůj volný čas. Tento dnes již pomalu zanikající fenomén pražských periférií, který se občas vyskytuje i na některých volných prostorech uprostřed starší vilové zástavby, je podán jako svědectví o mizejících místech, na nichž se „dodržovaly prastaré tradice“, jejichž cílem se na jedné straně stalo třeba okopávání záhonků či pěstování dýní, ředkví, brambor a dalších druhů ovoce a zeleniny, na druhé však přispěla i k navázání svérázných sousedských vztahů a řadě nezapomenutelných příhod. A navíc toto prostředí přineslo Vokolkovi i neobvyklou inspiraci, spočívající ve stvoření nového „náboženství“, v němž se bohové s „ubahněnými lopatkami“ setkávají například na hromadě „obřího“ kompostu.
