Al da Bianco Knihy

„Víš, pejsku, když se tak koukám na naši zahrádku, připadá mi taková smutná." „Smutná?" zeptal se pejsek. „Smutná," přitakala kočička. „Víš přece, že lidé mají na zahrádkách záhonky a na nich pěstují krásné květiny a taky něco na zub." „To máš pravdu," zadumaně přisvědčil pejsek. „U nás na zahrádce nic na zub pro pejsky a kočičky neroste. A to je móc smutné! Zvlášť když mám hlad." „S tím budeme muset něco udělat, aby naše zahrádka nebyla nešťastná, že se o ni nikdo nestará a že není nikomu nic platná," prohlásila kočička. „No jo," přidal se hned pejsek, „mohli bychom si vypěstovat něco k snědku. Slyšíš, jak mi kručí v bříšku? Já ti mám, kočičko, takovou chuť na buřta... Co kdybychom si vypěstovali buřty?!" „Mňaum! Buřty já mám také ráda," olízla se zasněně kočička, „jenom nevím, jak se pěstují." A tak se narodil nápad vypěstovat si na zahrádce buřty, které mají oba tak rádi! Budou ale pejsek s kočičkou o buřtech jenom snít nebo je opravdu zkusí vypěstovat? Poradí jim někdo, jak na to? A povede se jim to? To všechno i spoustu jiných věcí se dozvíte, pokud přečtete tuhle knížku s novými příhodami našich milých kamarádů.

…A vítr chytit za pačesy vnímám jako básnický deník nebo osobní zpověď člověka citlivého, vnímavého, kterého řada věcí kolem nás sice štve, ale zároveň dokáže vidět „všechny krásy světa“. Líbí se mi písňová forma mnohých básní, zajímavé obrazy, na první pohled prosté, téměř prozaické, ale kolik hloubky a lyriky se za nimi skrývá, volný verš i práce s rýmy a rytmus uplatňující se i v krátkých prózách. Obdivovala jsem krásné sonety a hlavně upřímnost autora. Hned na začátku mě zaujalo Malé hraní s abecedou a mohla bych pokračovat, až bych vyjmenovala většinu básní. A protože jsem autora čtyři roky znala a také jeho spolužačky a spolužáky, musela jsem po přečtení básně Jsi částí mého světa na chvíli knížku odložit. Aleši, pište dál. A Violko, ty hodně kresli a maluj. PhDr. Marta Mrázová