Jaromír Nohavica

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd. Později začal samostatně vystupovat, v posledních letech i s kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor. Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu. Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích. V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Nesmírně populární jsou jeho živá vystoupení, v roce 2017 si například skvěle poradil s pražskou O2 arénou.Bydlí v Ostravě, předtím žil v Českém Těšíně. Má ženu Martinu a dvě děti – syna Jakuba a dceru Lenku. V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble. Jeho literárním oblíbencem je Bohumil Hrabal. V únoru 2008 bylo vydáno album Ikarus, které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008. Dne 28. října 2017 obdržel z rukou českého prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání, medaili Za zásluhy v oblasti umění. Nohavica dostal v roce 2017 také cenu Stříbrný lukostřelec. Nad tímto oceněním převzal záštitu český prezident Miloš Zeman a ruské velvyslanectví v Praze. Ruský prezident Vladimir Putin udělil Nohavicovi v roce 2018 Puškinovu medaili.V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica. V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem. V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.Pronájem svého sálu pro Nohavicův koncert, který se měl konat 12. května 2022, odmítla i Olomoucká univerzita a zdůvodnila to jeho kontroverzními postoji. V době války na Ukrajině a s ohledem na jednání prezidenta Ruské federace považuje pořádání této akce v prostorách UP za z morálního hlediska nepřípustné. Po odtajnění spolupracovníků StB se zjistilo, že je v těchto registrech od roku 1986 jako agent veden pod krycím jménem „Mirek“, evidenční čísla 29 320, 932 007, Necenzurované Noviny č. 04/ 2000, str.56 a ke spolupráci se Nohavica přiznal. Později na svém webu reagoval na zprávu a prohlásil, že nikoho neudal a že StB všechna jména znala, což potvrzuje i názor odborníků. Nalezená část souvisejícího spisu naznačuje, že Nohavica poskytoval i informace, které byly sice poměrně banální, ale podrobné a StB je všechny znát nemusela; Nohavica přesnost zápisu zpochybňuje. V listopadu 2007 média téma Nohavicovy spolupráce s StB znovu otevřela v souvislosti s písní Udavač z Těšína od Jaroslava Hutky, ve které a v komentářích k níž Hutka odsuzuje Nohavicovu spolupráci, konkrétně donášení na Karla Kryla po jejich setkání v srpnu 1989 ve Vídni. Kryl Nohavicovi věřil dokonce natolik, že mu dal klíče od svého bytu ve Vídni. Hutka mj. uvádí, že Nohavica donášel také na spisovatele Pavla Kohouta. Nohavica však s novináři hovoří jen výjimečně, po „udavačské“ aféře dokonce vzkázal, že s tiskem komunikovat už nikdy nebude. Podle Lidových novin, s odkazem na archiv ministerstva vnitra v Kanicích u Brna, předal v únoru 1989 řídícímu důstojníku informaci o publicistovi Vladimíru Hanzelovi a jeho partnerce Polákové, kteří mu o měsíc dříve předložili petici za propuštění Václava Havla. Nohavica ji podepsal a následně o tom informoval StB. Jaromír Nohavica také vydal píseň „Já si to pamatuju“, kde vysvětluje, že ke spolupráci s StB byl donucen, i když to nemusí být pravda.Registrace Jaromíra Nohavici jako spolupracovníka StB byla jedním z důvodů, proč jej pořadatelé nepozvali na „megakoncert“ pro Paměť národa k výročí republiky.