Vladimír Lobotka Pořadí knih

Představte si, že by se vaše paměť zredukovala na měsíční výsek minulosti. Neovlivnilo by to základní funkce vaší řeči, kognitivních a emocionálních center, ale ztratili byste všechny hlubší vztahové vazby a všechny komplexní pocity a myšlenky, které se vytvářejí postupným vrstvením životních zkušeností v průběhu času. V důsledku toho by se vaše prožívaná identita smrskla na žalostný stín své skutečné hloubky a bohatství.Nuže, něco podobného se nám stalo ve vztahu k naší vlastní duchovní a kulturní historii. Existenciální zmatek, ztráta celkového smyslu, hodnotové vykořenění, ochromení vůle, zakotvení v úzce subjektivních zkušenostech a neschopnost propojit náš osobní příběh s širším příběhem našeho světa jsou projevy odtržení naší vlastní psyché od jejích hlubších vrstev. Velká krize identity, v níž se naše civilizace nachází, je jejím důsledkem. To, co je potřeba udělat, je skutečné duchovní probuzení - vůči kráse našeho světa, vůči vzácnosti darů, kterými jako lidské bytosti oplýváme, vůči křehkosti nesmírného privilegia žít, tvořit a milovat v této jedinečné době. Jen my sami můžeme učinit rozhodující krok k takovému probuzení. Žádná kniha to za nás neudělá. Kniha však může vykouzlit příběh, který nás zaujme natolik, že takový krok začneme považovat nejprve za možný a poté za něco, po čem sami začneme toužit. A právě tak na člověka působí příběh o cestě západní psyché, který vypráví Richard Tarnas (1950-).

Kniha sleduje dejiny ľudského úsilia o nadviazanie intímneho spojenia so svetom, od antických filozofov až po moderné hypotézy, ktoré reflektujú stav súčasnej vedy. Autor sa tu s vytrvalosťou a odhodlaním pustil do problému, ktorého riešenie je rovnako ťažké ako naliehavo potrebné. Kniha je výrazom úsilia mladého a rozhľadeného autora o celostné, integrálne uchopenie sveta a reflexiu intelektuálnych dejín ľudstva v kontexte súčasnej globálnej hodnotovej krízy, z ktorej sa snaží nájsť východisko. V centre jeho pozornosti sú fenomény kultúrnej tvorivosti a evolúcie vedomia, v ktorých vidí kľúč k transformácii ľudskej povahy i ľudstva ako celku. Ide mu teda predovšetkým o duchovnú obrodu vlastnými dejinami skôr skorumpovaného než poučeného ľudského spoločenstva. Práve v bohatstve myšlienok a kultúrneho dedičstva ľudstva, v ich tvorivom osvojovaní si a v práci s nimi by mohla spočívať nádej na zmenu nášho sebaobrazu, ktorá je taká potrebná, ak máme mať ešte nejakú budúcnosť.