Nina Majewska-Brown Pořadí knih

Jan Nowaczek se dostal do osvětimského tábora radomským transportem v lednu 1941. V táboře strávil několik měsíců, než se mu podařilo utéct v převleku za esesmana. Při útěku se dostane do rodiny Kuligových, která mu i v době těžkých válečných časů poskytla pomoc, kdy hrozil za napomáhání při útěku trest smrti. Jan Nowaczek byl po nějaké době dopaden a opět uvězněn v koncentračním táboře, nevydržel nátlak při výsleších a prozradil, kdo mu během jeho útěku pomohl… Rodina Kuligových byla první, kde našel pomoc, proto kroky esesmanů směřovaly nejdříve k nim. Těhotná Franciszka Kuligová byla uvězněna a s ní další příbuzní z téže vesnice. Její muž nebyl při zatýkání doma, několik dní se skrýval, nakonec se dobrovolně přihlásil a žádal, aby byl uvězněn výměnou za svou ženu, která byla ve vysokém stupni těhotenství… Zachráněna z Osvětimi je mimořádný skutečný příběh ukazující sílu lásky mezi dvěma lidmi, kteří obětují vše pro toho druhého.

Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Je vyděšená, protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného. Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající, protože její muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to, že jí nechce říci, co přesně dělá, což v ní vyvolává ještě větší neklid. Ann nepochybuje o tom, že neustálý kontakt s těmi zločinci v pruhovaných pyžamech se negativně odráží na jeho zdraví. Po úmorné práci v osvětimském táboře se esesmani vraceli do svých domovů, přímo do náručí svých žen a dětí. Nedaleko za táborovými dráty pěstovali růže nebo chovali králíky, v zahradách radostně poštěkávali psi. O jejich pohodlí se starali vězni a místní civilisté, kteří pro ně museli pracovat. Esesmani pili v místní kantýně, chodili do veřejného domu, jezdili na výlety a zamilovávali se do děvčat z okolí. Některým se život v Osvětimi tak zalíbil, že jej nechtěli opustit. A někteří se tam vraceli dokonce i po válce.

Osvětim měla nejen Anděla smrti, Josefa Mengeleho, ale také Anděla života, porodní asistentku Stanisławu Leszczynskou, která se mu postavila. I přes jeho rozkazy, aby děti po narození usmrcovala, jednala podle svého svědomí a snažila se každému novorozenci poskytnout šanci na záchranu. Do tábora se dostala v roce 1943, neztratila víru a vnímala své uvěznění jako misi. Vedla porody bez lékařského vybavení a často i bez vody, stala se oporou pro vězeňkyně, které ji oslovovaly „matičko“. Válka, holocaust a Osvětim nelze popsat slovy, která by vyjádřila strach, bolest a zoufalství těch, kteří tímto peklem prošli a ztratili své blízké a naději. Nejtragičtější osud v Osvětimi postihl děti, které přicházely na svět a měly žít jen chvíli, a jejich matky, které zažily nejhorší ztrátu. Zoufalství je poznamenalo na celý život. Kniha obsahuje autentická svědectví bývalých vězeňkyň a v Polsku vzbudila velký ohlas, vyhrála v kategorii nejlepší historický román roku 2020 na dvou knižních internetových portálech.

Stojím před esesmanem na vratkých, třesoucích se nohou. Nemám odvahu pohlédnout mu do tváře… Přikládá bič k mému krku. Předpokládám, že zanedlouho do tohoto pohybu vloží veškerou sílu a přidusí mě tak, že nebudu moci dýchat. Za m je vše jinak. Zastrčí konec biče pod mou bradu a přinutil mě zvednout hlavu. Poddávám se jeho vůli, přivírám však oči, abych neviděla jeho obličej. „Otevři oči.“ Poslušně otevírám víčka a s hrůzou hledím do jeho modrých, téměř tyrkysových očí, které si mne prohlížejí. NEOBVYKLÝ PŘÍBĚH Za každým vytetovaným číslem na předloktí se skrývá krutý osud. Před námi se odvíjí dlouhých pětasedmdesát let utajovaný příběh Stefanie, která poznala peklo koncentračních táborů na vlastní kůži. Byla ženou význačného představitele domácího odboje a kvůli němu se dostala do Osvětimi. Jako rukojmí a oběť „mužské“ války se sama ocitla na frontě. Jejím bojištěm byly táborové baráky, apelplac a kilometry drátů nabitých elektřinou. Hlad, selekce a ustavičné ohrožení života. Panický strach o děti, výčitky svědomí a bolest. Přesto však přežila. Prošla peklem Osvětimi, Ravesbrücku a Flossenbürgu, přežila pochod smrti. Velkou zásluhu na tom měl Jürgen, dozorce SS. Bylo to přátelství nebo již láska, co je spojovalo… Tento neuvěřitelný příběh nikdo nevymyslel, napsal jej sám život.