François Furet Pořadí knih

François Furet věnoval většinu svého badatelského života dějinám Francouzské revoluce. Systematicky se přitom pokoušel rozrušit ve Francii dominující marxistický revoluční koncept, jenž viděl příčiny a projevy revoluce pouze v sociální rovině, a předložil alternativní výklad dlouhého revolučního století s důrazem na kulturní a politické proměny francouzské společnosti. V 90. letech 20. století tento svůj přístup k revolučním idejím aplikoval na dějiny Ruska a Sovětského svazu ve 20. století, počínaje revolučními vášněmi roku 1905 přes první světovou válku, pokus o „univerzální revoluci“ v říjnu 1917, jenž se překlopil do ideje socialismu v jedné zemi, aby se po druhé světové válce úspěšně vrátil k ideji světové (v praxi východoevropské) revoluce, jež nakonec skončila totálním krachem. Podle Fureta byla marxistická revoluce odsouzena k tomuto krachu od samého začátku. Ačkoliv od francouzského vydání uplynulo již více než dvacet let, jde o jednu z nejprovokativnějších knih o 20. století.

Období romantismu patří mezi ta, která nejvýrazněji zformovala politický, sociální a kulturní profil dnešní Evropy. Ač trváním nedlouhá, zapsala se tato epocha revolucí, velkých utopických projektů i jejich troskotání, vzestupu nacionalismu a formování dnešních národních států Německa a Itálie, i významných počinů vědeckých a uměleckých, hluboko do evropských dějin. Kolektiv předních odborníků pod vedením významného francouzského historika a znalce Velké revoluce Françoise Fureta sestavil poutavou sbírku osmi portrétů výrazných lidských typů éry romantismu. Setkáváme se s měšťanem, dělníkem, učitelem, lékařem, duchovním, intelektuálem a revolucionářem. Zvláštní kapitola je věnována postavení ženy. Jak je v řadě Člověk a jeho svět již zvykem, můžeme při této cestě proti proudu času nahlédnout hluboko do myšlení, mentality a každodenního života lidí daného období.

Základní, synteticky pojatá studie nedávno zemřelého francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž rozbor hlubokých proměn společnosti od starého režimu přes revoluční jakobínství až po napoleonskou transformaci revoluce v imperiální expanzi, a to jak mocenskou, tak ideovou. Pro českého čtenáře představuje tato kniha vůbec první nemarxistický pohled na francouzskou revoluci, jenž se zcela zásadně liší od interpretací a zjednodušených přístupů, s nimiž jsme se po celá desetiletí setkávali a jež lze bez nadsázky označit za účelovou manipulaci s dějinami.

Základní, synteticky pojatá studie francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních dvou staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž rozbor hlubokým proměn společnosti od starého režimu pře revoluční jakobínství až napoleonské transformaci revoluce v imperiální expanzi, a to jak mocenskou, tak i ideovou. Pro českého čtenáře představuje tato kniha vůbec první nemarxistický pohled na francouzskou revoluci, jenž se zcela zásadně liší o interpretací a zjednodušených přístupů, s nimiž jsme se po celá desetiletí setkávali a jež lze bez nadsázky označit jako účelovou manipulaci s dějinami.

Sborník přináší živé, na sebe navazující diskuse vynikajících světových intelektuálů a expertů. V toku debat samých lze zachytit několik stále se vracejících neznámých. Bojovali komunisté proti fašismu pod tlakem okolností a z oportunistických důvodů, nebo je antifašismus podstatnou součástí komunismu? Představovaly komunismus a fašismus ve 30. letech stejné zlo, nebo byl komunismus zlem ˝menším˝? (...) Pro českého čtenáře je sborník Komunismus a fašismus zajímavý hned ze dvou důvodů: jednak v něm - možná i s jistým uspokojením - nalezne jednoznačné odsouzení komunismu z úst intelektuálů, kteří svého času kouzlu komunistické iluze propadli. A za druhé nám jasná stanoviska účastníků francouzských debat snad připomenou, že trvalá reflexe komunismu by měla svůj terapeutický přínos i pro českou společnost.

Ustálené představy o Francouzské revoluci ovládly nejen francouzské publikum, ale i české. Oslavné marxistické výklady se staly málem zákonem. Autor, který se po celou svou vědeckou dráhu tímto tématem zabýval, pokračuje v tradici Alexise de Tocquevilla a svým kritickým pojetím souzní s našimi zkušenostmi s revolucí ve 20. století.