Lily Graham Pořadí knih

Historický román Lily Graham přináší svědectví o lidech, kteří vytrvali až do konce a i v těžkých dobách v sobě dokázali najít sílu k boji proti nepříteli na všech frontách. Zatímco v nacisty okupované Paříži trpí místní hladem a strádáním, ozývá se z oken jedné restaurace hudba a smích. Její majitelka Marianne zde vaří pro nacistické důstojníky a sklízí jejich obdiv a pochvalu. S vytrvalým úsměvem na tváři připravuje zdravá jídla z Provence a nikdo by neuhodl, jakou hlubokou nenávist skrývá ve svém srdci. Jednoho večera však Marianne beze stopy zmizí a za sebou zanechá jenom mrtvá těla svých hostů. O několik desítek let později stojí její vnučka Sabine pod vybledlou zelenou markýzou a dívá se na nápis vyrytý do okna restaurace: zrádce a vrah. Skutečně se její babička dopustila neodpustitelné vraždy? Kolaborovala s nacistickým režimem a nezaslouží si tak nic jiného než pouhé pohrdání? Jak úzká je morální hranice mezi spravedlností a pomstou a kdo dokáže bez časového odstupu posoudit rozdíl mezi zločinem a hrdinstvím?

Narodila jsem se do světa, který mi chtěl upřít právo na život. Těmito slovy začíná historický román spisovatelky Lily Grahamové zasazený do nemilosrdného světa koncentračního tábora v Osvětimi. Jeho hlavní hrdinka, Eva Adamiová, dívka židovského původu žijící v Praze, se ocitá uprostřed bouřlivých událostí podzimu roku 1938, kdy nacistické Německo rozšiřuje svůj životní prostor a postupně se zbavuje těch, kteří v něm žijí, pracují a milují. Po záboru Československa nastupuje Eva se svojí rodinou do transportu a po několika měsících ve sběrném táboře Terezín odjíždí do pekla na zemi – do Osvětimi. Čtenáři se zájmem o dějiny druhé světové války a Holocaustu už pravděpodobně přečetli jiné knihy na podobné téma, ale možná se ještě nesetkali s příběhem o ženách, které v koncentračním táboře porodily a s nasazením vlastního života svoje děti ochránily a udržely při životě. Příběh Evy, její rodiny a ostatních žen otevírá smutnou kapitolu dvacátého století, v níž se však navzdory nelidským podmínkám přesto nachází projevy lidskosti a vznikají pouta, která ani strach a krutost nezničí. Román Dítě z Osvětimi nepopisuje v prvé řadě historická fakta, ale přináší osobní svědectví o vnitřní síle nevzdat se nikdy naděje na přežití.