Dana Hábová Knihy

Chronologicky zpracovaná kniha rozhovorů o životní dráze a filmových dílech výrazné osobnosti současné světové kinematografie.

V průřezu tvorbou současného anglického dramatika českého původu Toma Stopparda nechybí jeho nejslavnější hry, které jsou zároveň charakteristické pro jednotlivá dramatikova tvůrčí období: brilantní Stoppardova absurdistická hra Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1968), jež založila jeho slávu, pronikavá wildeovsko-historická parodie Travestie (1974) a milostné komedie To pravé (1982) a Arkádie (1994). Svazek doplňují u nás dosud neuvedené ani nepublikované Stoppardovy aktovky: detektivní fraška Pravý inspektor Hound (1968) a diptych Doggův Hamlet, Krhútův Makbeth (1979), inspirovaný osudy českých disidentských divadelníků. Autorem aktuální doprovodné studie Tom Stoppard je dramatikův krajan Jim Hunter.

„Opět jsem se pokusil spáchat sebevraždu. Tentokrát jsem si navlhčil nos a strčil jej do zástrčky. Naneštěstí nastal zkrat a pouze jsem vykopl ledničku. Stále posedlý myšlenkou na smrt, ustavičně přemítám. Jestlipak je posmrtný život? Pokud ano, rozmění mi tam dvacku?“ V Obhajobě šílencově, téměř souborném vydání povídkového díla Woodyho Allena (obsahuje sbírky Vyřídit si účty, Bez peří a Vedlejší účinky) narazíte nejen na šílenou filozofii, ale též filozofické šílení. Je to totéž? A jak to poznat? Jak se vyrovnat s géniem, který pod vámi neustále podtrhává sesli? Obhajoba šílencova potěší každého fanouška Woodyho Allena. A koho nepotěší, ten je prostě šílenec.

Kniha povídek známého amerického scenáristy, režiséra a herce Woodyho Alena. V tomto souboru druhé vydání.

Povídky zde obsažené vznikaly v letech 1975 a 1980, než autora film zahltil natolik, že už mu na psaní nezbýval čas. Čestné místo mezi pracemi tohoto souboru patří takovým povídkám, jako je Postava Kugelmasse či sokratovská parodie Obrana Allenova.

Tato kniha vyšla Allenovi jako první v roce 1971 a byla kompilací sedmnácti nejlepších povídek, které napsal od r. 1966 pro časopis The New Yorker. Kromě své milované ruské literatury četl Allen samozřejmě i literaturu americkou, z básníků má rád Whitmana, Frosta, Sandburga, Dickinsonovou, Cummingse a ze svých kolegů Arta Buchwalda a Saula Bellowa. Přesto Allen psal své povídky čistě pro zábavu.

Soubor sedmi půvabných, krátkých próz, které čtenáře zaujmou především kromobyčejnou pestrostí a neuvěřitelnou lehkostí, s jakou byly napsány. A to nezávisle na šíři volených prostředí, ve kterých se jednotlivé minipříběhy odehrávají, psychiatrickou léčebnou počínaje a Kubou konče.

Osmnáct nových povídek od nezaměnitelného newyorského autora, který už čtyřicet let baví diváckou (jako autor i jako herec v kině a v divadle) i čtenářskou veřejnost svým osobitým, inteligentním a absurdním humorem. Jeho podoba – nesmělý, nervózní a ukecaný intelektuál v brýlích – i způsob jeho uvažování vešly do dějin. Nová sbírka povídek tak naváže po pětadvacetileté odmlce na jeho čtenářsky úspěšné předchozí sbírky povídek.