János Albert Lukács Knihy

V České republice téměř neznámý americký historik maďarského původu se narodil v roce 1924 a emigroval ze své rodné země v roce 1945. Tento plodný historik světového významu napsal 29 knih. Jednou z nich je Na konci věku z roku 2002, která je shrnutím jeho tří předchozích knih. Lukacs v ní tvrdí, že novověk, který začal před přibližně pěti sty lety rychle spěje ke svému závěru či možná již začal věk nový. Projevy této změny jsou již vidět, ale my si ji zatím plně neuvědomujeme. Lukacs v knize odmítá většinu zaběhaných idejí a doktrín naší doby a nabízí přesvědčivý systém pro pochopení dějin, vědy a lidských schopností vlastního poznání.

Kniha provází čtenáře nejdůležitějším děním uplynulého století, jež vymezují letopočty 1914 až 1989, tedy od počátku první světové války až do zániku Sovětského svazu. Dvacáté století označuje za americké století, neboť Spojené státy americké v něm sehrály rozhodující roli na poli mocenských vztahů, ale i v oblasti novátorského, „moderního“ způsobu života a kultury. Autor se hlásí ke zdánlivě překonanému pojetí dějin, jež dává přednost roli mimořádných jedinců před vlivem ideologií a obecně společenských trendů. Říká, že Josef Stalin a Adolf Hitler a na druhé straně Winston Churchill a Franklin Roosevelt byli prvořadými hybateli 20. století. Nebýt jich, jeho dějiny by se ubíraly velice odlišnými cestami. Kniha se zaměřuje hlavně na dění v Evropě, neboť to formovalo poměry na celém světě. Nyní se ovšem dostává do popředí mimoevropský vývoj, daný vzestupem Číny i jiných neevropských zemí. V závěru tedy konstatuje, že končí jak věk světových válek, tak rozdělení Evropy, ale také evropský věk. I tak vyznívá kniha optimisticky: vidí sice příznaky úpadku ve sféře kultury a umění, ale v politické oblasti je demokracie při všech nesnázích celosvětově na vzestupu.

Budapešť, stejně jako Paříž či Vídeň, zažila na konci devatenáctého století dobu náhlého rozkvětu. Stala se jednou z předních metropolí tehdejšího světa, s rychle rostoucí populací, výstavbou a překotně se rozvíjející kulturou, kolébkou, z níž vyšli světově proslulí hudební skladatelé Béla Bartók a Zoltán Kodály, spisovatelé Gyula Krúdy, Endre Ady, Ferenc Molnár, Arthur Koestler a mnozí další. Uznávaný historik a budapešťský rodák John Lukacs ve své knize předkládá barvitý obraz jednoho z evropských měst v době jeho největší slávy. Nabízí kulturní a historický portrét Budapešti – jejího vzhledu, zvuků a obyvatel, umělecké komunity, tehdejší spleti sociálních a politických vztahů a v neposlední řadě také významné role, již zde hrála židovská populace – a také historickou perspektivu, jež zachycuje vzestup města a jeho pády ve víru dvacátého století.

Skvělá nová práce jednoho z nejuznávanějších amerických historiků popisuje úžasné drama dvou mocných vůdců, kteří stanuli proti sobě v červnu 1941. Líčí prazvláštní vztah Hitlera a Stalina, plný upřímných očekávání i neupřímných kalkulací, před německým vpádem do Sovětského svazu i s jeho nesmírnými (byť mnohdy nezamýšlenými) následky. John Lukacs zpochybňuje mnohé utkvělé představy. Kupříkladu tvrdí, že Hitlerovým prvotním cílem bylo zničit Anglii. Kdyby byl Stalinův Sovětský svaz poražen, Hitlerova Třetí říše by se stala v podstatě neporazitelnou, takže Britové a Američané by byli nuceni rozmyslet si, zda proti Hitlerovi ještě povedou válku. Kniha nabízí pronikavé pohledy do nitra obou protagonistů i nový obraz Hitlera a Stalina, jak byl zformován na základě jejich dlouholetých představ. Lukacs mimo jiné předkládá důkazy, že Hitler (na rozdíl od svých generálů) měl před vpádem do SSSR neblahé tušení. Stalin nemohl uvěřit (něčemu takovému totiž uvěřit nechtěl), že by napadením Sovětského svazu Hitler riskoval válku na dvou frontách. Proto ho válka úplně zaskočila a ohromila a málem přivedla ke zhroucení. Ale vzpamatoval se, stal se z něj skutečný státník a nakonec opravdový vítěz druhé světové války. Takovéto paradoxy někdy dějiny přinášejí – John Lukacs je líčí s mimořádným vypravěčským talentem.

John Lukacs se po celý svůj život zabývá složitou a mnohovrstevnou osobností Winstona Churchilla. V knize Churchill na tohoto muže nahlíží jako na vizionářského státníka. Každá kapitola knihy vykresluje Churchilla na vrcholu sil. Kromě barvitého popisu jeho vztahů se Stalinem, Rooseveltem, Eisenhowerem a dalšími světovými vůdci Lukacs uvažuje o Churchillově schopnosti předvídat blížící se druhou světovou válku i válku studenou; zkoumá Churchillovu prestiž coby historika, který se dívá zpět na konflikty, jichž se sám účastnil; a posuzuje často kontroverzní způsob, jakým na Churchilla pohlíželi jeho kritikové i obdivovatelé. Poslední kapitola je silnou a hluboce dojemnou vzpomínkou na ony tří dny, které Lukacs strávil v Londýně, když se v roce 1965 účastnil Churchillova pohřbu. Tato kapitola také předkládá konečné zhodnocení Churchillova místa v dějinách z pohledu různých lidí, kteří přijeli uctit jeho památku. Ve své knize Churchill Lukacs předkládá podstatu této vynikající postavy se suverénním mistrovstvím. Přeolžila Olga Kovářová.