Jiří Lach Pořadí knih

Paměti významného českého nakladatele Františka Laichtera (1902–1985), nejmladšího ze tří synů nakladatele Jana Laichtera (1858–1946). Ve svých pamětech, psaných s časovým odstupem v letech 1974–1980, líčí činnost nakladatelství ve dvacátých a třicátých letech, kdy produkce reflektovala aktuální politické otázky, složité období protektorátu a nakonec beznadějný zápas o zachování demokratické podoby nakladatelského oboru v poválečných letech, který vyústil – stejně jako u dalších významných nakladatelských domů – v likvidaci roku 1949. Autor zasadil své vyprávění do širšího kontextu dobových událostí a vytvořil tak poutavý obraz vývoje české společnosti.

Paměti významného českého nakladatele Františka Laichtera (1902–1985), nejmladšího ze tří synů nakladatele Jana Laichtera (1858–1946). Ve svých pamětech, psaných s časovým odstupem v letech 1974–1980, líčí činnost nakladatelství ve dvacátých a třicátých letech, kdy produkce reflektovala aktuální politické otázky, složité období protektorátu a nakonec beznadějný zápas o zachování demokratické podoby nakladatelského oboru v poválečných letech, který vyústil – stejně jako u dalších významných nakladatelských domů – v likvidaci roku 1949. Autor zasadil své vyprávění do širšího kontextu dobových událostí a vytvořil tak poutavý obraz vývoje české společnosti.

Paměti významného českého nakladatele Františka Laichtera (1902–1985), nejmladšího ze tří synů nakladatele Jana Laichtera (1858–1946). Ve svých pamětech, psaných s časovým odstupem v letech 1974–1980, líčí činnost nakladatelství ve dvacátých a třicátých letech, kdy produkce reflektovala aktuální politické otázky, složité období protektorátu a nakonec beznadějný zápas o zachování demokratické podoby nakladatelského oboru v poválečných letech, který vyústil – stejně jako u dalších významných nakladatelských domů – v likvidaci roku 1949. Autor zasadil své vyprávění do širšího kontextu dobových událostí a vytvořil tak poutavý obraz vývoje české společnosti.

Paměti významného českého nakladatele Františka Laichtera (1902–1985), nejmladšího ze tří synů nakladatele Jana Laichtera (1858–1946). Ve svých pamětech, psaných s časovým odstupem v letech 1974–1980, líčí činnost nakladatelství ve dvacátých a třicátých letech, kdy produkce reflektovala aktuální politické otázky, složité období protektorátu a nakonec beznadějný zápas o zachování demokratické podoby nakladatelského oboru v poválečných letech, který vyústil – stejně jako u dalších významných nakladatelských domů – v likvidaci roku 1949. Autor zasadil své vyprávění do širšího kontextu dobových událostí a vytvořil tak poutavý obraz vývoje české společnosti.

Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na příkladech zvolených z dlouhého období od raného středověku až po naši nedávnou minulost.

Monografie věnovaná životu a dílu českého historika a archiváře (1885-1971). Josef Borovička byl po vzniku samostatné republiky spolutvůrcem (spolu s Kamilem Kroftou) československé archivní sítě. Ve 30. letech byl profesorem obecných dějin na Komenského univerzitě v Bratislavě, roku 1939 byl jmenován profesorem politických dějin na Masarykově univerzitě v Brně. Po osvobození Borovička v letech 1945-1947 vedl archiv ministerstva vnitra, ale po komunistickém převratu roku 1948 byl perzekvován a několik let z politických důvodů vězněn. Autor při svém sledování osudů a především odborné práce Josefa Borovičky podává také výstižný obraz tragických peripetií vývoje v Československu 20. století.

Myšlenka nového vypsání národní minulosti rašila mezi českými dějepisci již nedlouho po smrti Františka Palackého a na přelomu 19. a 20. století představovalo vyrovnání se s dědictvím velkého badatele již neodbytný apel, píše historik Jiří Lach ve své studii. Díky ní, ale také díky pečlivě připravené edici dokumentů získáváme obraz osudu jednoho z nejnáročnějších českých nakladatelských projektů vůbec. Vinou tragického politického vývoje nebyl nikdy dokončen, kniha ovšem v čtenáři zanechá pocit nesmírné úcty k nakladatelské práci Jana a Františka Laichterových, spojující podnikatelské schopnosti s nejvyšší duchovní náročností, ale také k práci několika generací českých dějepisců.

Rozsáhlá korespondence mezi Josefem Šustou a Františkem Hrubým.