František Stárek

František „Čuňas“ Stárek (*1. prosince 1952 Plzeň), je český publicista a bývalý disident.

František Stárek se narodil v Plzni v roce 1952. Roku 1968 byl přijat na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově, kde se zapojil do tehdejšího studentského hnutí – Unie středoškoláků a učňů. Po jejím rozpuštění (podzim 1969), začal mít problémy spojené s délkou jeho vlasů, což byl jeden z důvodů proč po maturitě (1973) nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole.

V roce 1973 F. Stárek začal pracovat v Praze, kde již měl řadu přátel v okruhu tehdy se formujícího českého undergroundu, kde byl znám pod přezdívkou Čuňas. Podílel se na organizování hudebních produkcí a přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém případu Plastic People byl souzen v Plzni spolu s K. Havelkou a M. Skalickým pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého se měli dopustit tím, že společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. U okresního soudu byl odsouzen k 8 měsícům, krajský soud pak tento trest změnil na podmínečný trest, ve skutečnosti strávil půl roku ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory.

Na začátku roku 1977 se věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojeným s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. O roku 1979 se věnoval činnosti v Chartě 77 a spolupráci s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných.

V únoru 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Trest si odpykával v Horním Slavkově. Dne 26. listopadu 1989 byl propuštěn amnestií prezidenta republiky.

Po propuštění se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra.

Od dubna 1990 pracoval v Bezpečnostní informační službě.

V roce 2003 mu byla prezidentem republiky Václavem Havlem udělena Medaile Za zásluhy druhého stupně v oblasti bezpečnosti státu.

Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.