Anna Luňáková Pořadí knih

Tonička je normální holka. Teda… skoro. Když dostane k prvním kulatým narozeninám úplně obyčejné klubko, neobyčejně se jí změní život. Magie ji obklopuje na každém kroku. Vydává se na kouzelné putování napříč časem a prostorem: od starověké Mezopotámie přes Paříž až po Čínu. Objevujte s Toničkou tajemství babiček! Setkáte se s významnými i skoro zapomenutými hrdinkami světových dějin a společně s Toničkou rozpletete červenou nit rodokmenu. A co vy, znáte všechny svoje babičky?

Dopis Andrého Gorze, filozofa česko-rakouského původu, je kromě milostného vyznání také rekapitulací autorova politického a ekologického myšlení. Gorz v něm nahlíží, jakým způsobem jej filosofické myšlení oddalovalo od toho, co bylo skutečně podstatné: společný život s milovanou osobou. Nelehký, křehký a upřímný. Gorz se ve svém textu táže po vztahu filosofie a lásky partnerského soužití a dotýká se také ideje lásky vůbec. Na místo tragické nenaplněnosti čteme životní příběh dvou lidí, kteří spolu dokázali takřka šedesát let žít, aniž by se zdroj jejich lásky vyčerpal.

Básnický debut Anny Luňákové Jen ztratím jméno obsahuje dvě rozsáhlejší skladby. Formálně jsou rozkročené mezi pásmem – volnými asociacemi se hlásí k poetice surrealismu – a poetickým vyprávěním, ve Francii známým jako „dites“. Kniha je manifestem i vyznáním, je něžná i provokativní. Promlouvá, naslouchá si a odpovídá...

Experimentální román Tři! rozvíjí zkušenost terapeutického sezení, ve kterém se autobiografické motivy prolínají s jazykovou hrou, a do kterého úmyslně vstupuje ta, která se vyprávěním snaží znovu vynalézt sebe sama. Komentáře terapeuta motivují cestu tohoto pátrání po identitě, vedoucího stále hlouběji, až na hranici disociace. Muž a žena v jedné osobě, ale i muž a žena vedle sebe, usilují o splynutí, a vedou tak otevřenou polemiku s autenticitou, rodem i narací.„Možná to bylo v babiččině spíži, když jsem si prohlížela sklenici s kečupem, na kterém bylo na bílém podkladě napsáno modře: jemný. Možná to byla jen ta schopnost všímat si detailů.“ Vzpomínky odhalované ve snaze pojmenovat jedno dospívání odráží i prostou zkušenost sídliště, chudoby, ale i dětství v druhé polovině devadesátých let na malém městě, či následný přechod do Prahy na studium filosofie, která je vším jiným než konejšivou utěšitelkou. „Kdo ztrácí kontakt s hmotou, přijde nakonec o všechno.“ Obálka Jakub Štourač.