Ivana Noble Knihy

Řeč o náboženské zkušenosti není cizí ani lidem mimo náboženské instituce. Jak však tuto zkušenost interpretují křesťané, jejichž tradice na ní stojí? Tvrdí, že jejich zkušenost Boha je odlišná od zkušeností jiných náboženství? Křesťané vykládají setkání s Bohem, a to jak přímé, tak zprostředkované Písmem, církví a tradicí, ale také kulturním prostředím. Teologie, která interpretuje náboženskou zkušenost, spoléhá na tato zprostředkování, poskytující kategorie porozumění a moudrost k rozlišování autentického. Ivana Noble se zaměřuje na hlavní témata a přístupy současné katolické, pravoslavné a protestantské teologie. Rozebírá vztah mezi teologií jako vědou a duchovní cestou, stejně jako mezi Božím zjevením a tajemstvím. Zkoumá, co je pro křesťana autoritativní tradicí a jak reagovat, když se její nároky dostanou do konfliktu s osobní zkušeností nebo svědomím. Ukazuje, že naše interpretace tradice a zkušenosti je vždy ovlivněna dobou a kulturou, v níž vzniká, ať už s ní souhlasíme, nebo polemizujeme. Noble také sleduje, jak věřící lidé dokazují, že Boží řeč nelze redukovat na čas a prostor, v nichž žijí.

Religiózní, historické, kulturní, sociální a psychologické aspekty příklonu k náboženství. Sborník z mezioborového semináře nabízí rozličné úhly pohledu na problematiku konverzí a konvertitů. Část příspěvků je věnována historicko-teologickým reflexím o významných křesťanských osobnostech a jejich vlastní konverzi, popřípadě jejich náhledu na obrácení k víře (apoštol Pavel, Augustin, Caesarius z Heisterbachu, C. S. Lewis a Paul Tillich). Další studie se věnují otázce konverzí z hlediska psychologie, náboženské pedagogiky, sociologie a pastorální teologie. Součástí sborníku jsou i referáty, které zazněly na workshopech, a obsáhlá diskuse k filmu K. Zanussiho Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou. Publikace je určena studentům humanitních a sociálněvědních oborů, dále pak těm, kdo se aktivně věnují pastorační činnosti, a konečně také všem čtenářům se zájmem o rozumové uchopení náboženské zkušenosti.

Teologická antropologie ekumenicky nabízí z pohledu 18 autorů rozbor lidského bytí v mezioborové perspektivě, v jejímž středu je vztah člověka k Bohu. Vedle teologické, filosofické a kulturní antropologie vychází z lingvistických, psychologických, sociologických, religionistických a dalších analýz důležitých pro charakteristiku lidské existence, které ve svém komplexním výsledku ukazují plastický portrét člověka jako dynamický průsečík mnoha dimenzí. Kniha je pozváním i k vlastnímu zamyšlení nad podstatnými otázkami naší existence: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam směřujeme?

Tato kniha navazuje na první monografii stejného autorského týmu nazvanou Cesty pravoslavné teologie na Západ ve 20. století (CDK, 2012). Nevypráví tedy znovu celý příběh, jak se po pádu Osmanské říše a pak zejména po bolševické revoluci v Rusku pravoslaví na Západ dostávalo, jaké teologické instituce tam vznikaly, s jakými problémy se pravoslavní teologové a teoložky v západní Evropě a ve Spojených státech museli potýkat. Vstupuje do tohoto příběhu a v jeho rámci zkoumá, co si ze svých domovských zemí přinesli a jak dále toto dědictví rozvinuli představitelé jednotlivých teologických proudů, kteří na Západě našli svůj domov, i to, co do pravoslavné teologie přinesli ti, kdo k pravoslaví na Západě konvertovali. Debata je doplněna o hlasy významných teologů z komunistických zemí a z Řecka, které vývoj pravoslavné teologie ve 20. století na Západě spoluovlivňovaly. Mnohohlas pravoslavné teologie na Západě vedle sebe nechává zaznít tvořivý návrat k církevním otcům, obnovu hesychastické spirituality uvnitř i vně mnišského života, slavjanofilskou snahu najít svébytně pravoslavný celistvý způsob poznávání skutečnosti, církevního života a angažovanosti ve světě, i sofiologickou snahu zachytit a vyjádřit mysticky nahlédnutý, Boží moudrostí daný vnitřní řád této celistvosti.

Malá i velká tajemství všedního dne. Když jsem před lety jednou ležel v nemocnici, zaslechl jsem na svém malém kapesním rádiu kratičkou ranní meditaci "teoložky Ivany Noble" (moderátorka vyslovila její příjmení po česku i s "e" na konci). Ivanu jsem znal a její hlas na mne v nemocniční ztracenosti zapůsobil jako pohlazení. Vděčně na to i dnes vzpomínám, a proto vítám a doporučuji čtenářům tuto útlou sbírku úvah s přáním, aby i jim pomohla otvírat malá i velká tajemství jejich všedního dne. Všechny události, které nás potkávají, jsou přece znameními, promlouvajícími ke každému, kdo je ochoten naslouchat. Kdo má uši k slyšení, slyš! "To všechno ti může pomoci, abys našel jazyk pro svoje otázky a abys nepřestal hledat možnosti odpovědí," říká Ivana. (Ludvík Armbruster)

Jednotlivé příspěvky sborníku se zamýšlejí nad romantismem z hlediska křesťanské teologie, dějin literatury a výtvarného umění. Sborník vychází z konference "Romantismus - přirozený svět dosvědčující i zastírající svého stvořitele", konané v r. 2010.

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí? Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.