Louis Kahn byl americký architekt, jehož styl je ovlivněn starověkými ruinami. Jeho stavby mají monumentální a monolitický charakter, které neskrývají svou váhu, materiály ani způsob konstrukce. Kahnova díla jsou považována za monumentální přesahující modernismus. Jeho přístup k architektuře zdůrazňoval pravdivost materiálů a jejich vzájemné vztahy.
Každá stavba musí mít … svou vlastní duši. Snažím se vytvořit domovy, ne domy. Architektura znamená vztahovat se k pravdě. Prostor není prostorem bez přirozeného světla. Architektura je promyšlené vytváření prostoru. Čím chce dům být? Architekt si musí především uvědomit, že každá budova, kterou staví, je svět sám o sobě, a že tenhle svět slouží nějaké instituci. V malé místnosti člověk neřekne, co by řekl ve velké.
Dílo Louise I. Kahna (1901–1974) zaujímá zcela zvláštní postavení v poválečné americké a vůbec mezinárodní architektuře. Nachází se na rozhraní jednoho období, jež bylo pojmenováno jako „International Styl“, a rodícího se postmodernismu. Jde o dílo zcela ojedinělé, bez možnosti napodobit ho nebo na něj navázat. Teprve když se Kahn blížil padesátce, nalezl svůj jedinečný výraz: proti rodícímu se luxusu a efektům honosnosti postavil radikální přísnost geometrie a nezvyklou prostotu materiálů. Není náhodou, že svého vrcholu dosáhl v chudých krajích jako Pákistán a Bangladéš, kterým postavil jedinečná vládní centra. První česká edice jeho přednášek a textů má pro české prostředí iniciační význam.