Klement Gottwald
První komunistický prezident Československa přišel na svět v Dědicích jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Před první světovou válkou se Gottwald vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se zúčastňoval činnosti v dělnickém tělovýchovném hnutí a mezi sociálnědemokratickou mládeží.
V letech 1915 až 1918 byl vojákem rakousko-uherské armády, ale v létě roku 1918 dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě.
Do roku 1926 byl Gottwald funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem komunistického tisku. V letech 1926 až 1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a podařilo se mu zformovat promoskevskou opozici proti jejímu tehdejšímu vedení. Od roku 1928 byl členem vedoucího orgánu Komunistické Internacionály (Kominterny), její exekutivy, tj. její výkonné složky.
V únoru roku 1929, na jednání pátého sjezdu KSČ, se Gottwald společně s Guttmannem, Švermou, Slánským, Kopeckým a Reimanem dostali do vedení strany. Ve druhé polovině třicátých let provedl Gottwald v politice KSČ řadu změn - tyto změny odpovídají změnám v zahraniční politice Sovětského svazu a politice lidové fronty a obrany proti fašismu, určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935 - lidová fronta se má stát pouze mezistupněm k diktatuře proletariátu sovětského typu. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu.
Po zákazu KSČ emigroval Gottwald v listopadu roku 1939 do Sovětského svazu, kde pak až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939. Po napadení Sovětského svazu v roku 1941 bere vytváření protihitlerovské koalice jako svoji velkou příležitost prosadit se a začíná promýšlet pozdější převzetí moci v Československu.
V prosinci roku 1943 se Gottwald dohodl s představitelem londýnské emigrace E. Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje. Po skončení války se mu pak podařilo zajistit komunistům zásadní vliv na poválečné uspořádání Československa.
- května roku 1945 se Gottwald vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Od stejného roku až do své smrti byl zároveň předsedou KSČ. Po vítězství strany v demokratických volbách roku 1946 se stal předsedou vlády.
Na podzim roku 1947 už je zřejmé, že demokracie v čele s komunisty není možná. V únoru roku 1948 se nekomunisté odhodlají k odporu, ale Gottwald má již v ruce armádu, bezpečnost (policii) a další nástroje (lidové milice) potřebné k úspěšnému uskutečnění mocenského převratu.
- června roku 1948 byl Klement Gottwald po abdikaci E. Beneše zvolen do funkce československého prezidenta. V zemi pak začali rozhodovat a fakticky vládnout sovětští poradci: v ekonomice je prosazena koncepce těžkého průmyslu a násilná kolektivizace zemědělství, je zaveden monopol komunistické moci na školství, vědu a kulturu. Hlavní zájem poradců je soustředěn hlavně na bezpečnost, armádu, prokuraturu a soudy.
Za Gottwaldovy vlády došlo na počátku padesátých let k mnoha politickým vykonstruovaným procesům, byl rozpoután politický teror: bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti, přes sto tisíc občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletým vězením. Kárnými vojenskými jednotkami PTP (Pomocné technické prapory) prošly desítky tisíc „protistátních živlů“. Nakonec Gottwald poslal na šibenici i jedenáct ze svých nejbližších předních komunistických funkcionářů v čele R. Slánským.
Smrt
- března 1953 se první dělnický prezident vrátil leteckým speciálem z pohřbu Stalina. Spolu s účastníky pohřbu přiletěli do Prahy i dva sovětští odborníci na mumifikaci těl. Gottwald si po přistání postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější. Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu a trpěl syfilidou. Tyto problémy byly zřejmě příčinou aneurysmatu, tedy výdutě srdeční aorty. Ta nevydržela změnu tlaku v letadle a praskla. Na následky toho Gottwald o dva dny později zemřel.
Mumifikace Jeho tělo bylo uloženo v mauzoleu na pražském vrchu Vítkově, které bylo pro něj zvlášť postaveno. Tělo mělo být vystavováno návštěvníkům podobně jako Leninovo, ale přes obrovskou snahu různých odborníků se začalo brzy rozpadat. Zpočátku se to řešilo výrobou náhražek příliš poškozených částí těla ve filmových ateliérech Barrandov, časem se však ukázalo, že se tělo nepodaří zachovat. Roku 1962 bylo rozhodnuto o jeho zpopelnění.