Daniela Jobertová Knihy

Pavisův Divadelní slovník je mezinárodně uznávané dílo, přeložené do desítky jazyků. Vysvětluje a definuje základní pojmy estetiky a sémiologie dramatu a divadla na příkladech, čerpaných z historie i současnosti. Slovník využívá nejrůznějších metodologických postupů a vědních oborů, především ovšem sémiotiky, k jejímž uznávaným autoritám autor patří. Pavisův slovník zachycující přehledně novodobé teoretické pojmy teatrologie, aniž pomíjí jejich historické pozadí, bude přínosem nejen pro čtenáře z řad uměleckých teoretiků a kritiků, uměnovědců a estetiků, ale i pro všechny, kdo mají o divadlo hlubší zájem.

Fenomén scénického čtení hraje v kontextu současné divadelní tvorby nemalou roli. Přesto však - nebo právě proto - vyvolává rozporuplné reakce: dalo by se dokonce říci, že je průsečíkem protikladů. Odpůrci spatřují ve scénickém čtení nedokonalého konkurenta řádné divadelní inscenace, jenž má navíc velmi omezené možnosti tvůrčího vyjádření; příznivci oceňují službu autorům a zároveň poukazují na buditelskou funkci, díky níž se scénické čtení může stát formou a nástrojem kulturní animace. I scénické čtení si totiž vychovává své publikum a osobitým způsobem tak zasahuje do společenského prostoru "svého" města (či místa). Autoři této knihy se pokusili zmapovat fenomén scénického čtení v kontextu české divadelní tvorby posledního čtvrtstoletí, tedy po roce 1989, a tuto pomyslnou a samozřejmě neúplnou mapu doplnili o vhledy do jiných evropských divadelních kultur a o reflexe několika tvůrců, kteří se tomuto formátu pravidelně věnují.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu Vladimíra Mikeše.

Vnímání francouzské divadelní tvorby v českém prostředí je poznamenáno paradoxem: zatímco někteří ji považují za mnohomluvnou a statickou, jiní obdivují její schopnost *zviditelňovat, zpřítomňovat* slovo. Kniha se zaměřuje na tendence a trendy divadla přelomu 20. století a zkoumá roli slova na francouzských scénách. Vychází převážně z osobních diváckých zážitků autorky a soustředí se na Paříž a její okolí. Cílem není pouze popis a hodnocení inscenací, ale snaha dospět k zobecňujícím závěrům. Kapitoly se věnují různým divadelním fenoménům, jako je inscenování klasických textů, status Francouzské komedie, současná dramatická tvorba, významné počiny francouzských režisérů, přesahy divadla k jiným žánrům a aktuální myšlení o divadle. Autorka ukazuje, jak je francouzská divadelní kultura spojena s úctou k dramatickému textu a kultivací jevištní řeči, která je klíčovým specifikem tohoto umění. Francouzští herci si jsou vědomi významu stylizované jevištní řeči, i když přecházejí do televize či filmu. Velká část francouzského divadla se stále řídí výrokem abbé d'Aubignaca *Parler, cest agir*, s důrazem na to, aby diváci mohli *entendre le texte*, tedy slyšet a porozumět textu.

Monografie je výsledkem dvouletého výzkumného projektu autorského týmu Katedry teorie a kritiky DAMU. Česká část monografie zachycuje proměny a podoby současného psaní pro divadlo v období 2000-2015 v divadelních kulturách Německa a Rakouska (Z. Augustová), Velké Británie (M. Schlegelová), České republiky (V. Pokorný), Polská (J. Jiřík), Ruska (M. Magdová) a Itálie (K. Bohadlová). Každá z těchto sond 1. sleduje, jak nové texty vznikají, 2. analyzuje vybrané texty, a 3. zkoumá vazbu současných textů na současnou společnost a její aktuální problémy. Anglická část monografie obsahuje příspěvky ze sympozia Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi.