Jana Ogrocká Knihy

Kniha amerického antropologa, poprvé vydaná v roce 1987, analyzuje autorův život před a po postižení nádorem v páteři. Autor ji popisuje jako dlouhodobý terénní antropologický výzkum, který ho zavedl do sociálního světa, jenž byl pro něj zpočátku cizí a podivný, podobně jako společnosti amazonských pralesů. Jako antropolog cítí povinnost sdílet své zkušenosti, a to nejen s invalidními lidmi, ale i s širokou veřejností, aby přiblížil sociální podmínky fyzicky postižených a význam tohoto stavu jako alegorie života ve společnosti. Dosud žádný antropolog nenapsal podobnou knihu, a proto autor čerpal inspiraci z jediné antropologické práce – ze Smutných tropů Clauda Lévi-Strausse. Francouzský antropolog použil svou cestu napříč geografickým prostorem k zkoumání struktury lidského myšlení. Autor svou odyseu do niterného prostoru využil k prozkoumání struktury jáství a citového postoje. Kniha se opírá o různé zdroje a vypráví o jeho zkušenosti s paralýzou, přičemž obohacuje chápání postižení o sociální důsledky invalidity a terénní výzkum mezi paralytiky.

Touto knihou se její autor stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Ačkoliv Bauman chápe holocaust jako ,,židovskou tragédii", zdůrazňuje její specifické rysy, které ji odlišují od ostatních genocid, nejen z 20. století. Konstatuje, že ,,holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury – ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury". Holocaust je tak pochopen nikoliv jako ,,pouze" historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita.

Za ta desetiletí, kdy je celosvětově uznávaným duchovním učitelem, pomohl Richard Rohr milionům lidí uvědomit si, o co jde v otázkách víry a spirituality. Dosud nikdy však nepsal na téma, které je v křesťanství nejstálejší a nejčastější: na téma Ježíše. Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra. Rohr čerpá z Písma, historie a duchovní praxe a předkládá transformativní pohled na Ježíše Krista jako na zpodobnění Božího trvalého, stále se odvíjejícího konání ve světě. „Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává,“ píše. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen – pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme.

Podrobný životopis poľného maršála Erwina Rommela.

Tento výbor z esejů Josepha Epsteina – představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby – je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je „ze staré školy“ a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty – G. K. Chestertona.

Za jakých okolností je vhodný určitý volební systém? Jaké jsou výhody, nevýhody a pravděpodobné účinky jednotlivých volebních systémů? Proč vyvíjejí političtí předáci tolik úsilí k prosazování jejich změn a úprav, když někteří experti tvrdí, že na nich příliš nezáleží? Není nějaký volební systém, například poměrné zastoupení, vždy lepší, jak tvrdí někteří autoři? Má smysl usilovat o "smíšené" volební systémy? Lze dávat dvoukomorovým parlamentům všeobecně přednost? V čem spočívá politická stabilita a má vůbec cenu se o ni snažit? Na tyto otázky - a na mnoho dalších - najdeme v této knížce jasné odpovědi. Ty jsou plodem systematického srovnávání existující zkušenosti a pronikavé racionální analýzy. Autor navíc neváhá vtipně a trefně vyvracet často tradované politické pověry, k jejichž propagaci bohužel přispěli leckdy i představitelé politické vědy.

Kniha obsahuje jednak samostatná hesla o filosofech, historicích, právnících, sociolozích a ekonomech, kteří zásadním způsobem přispěli k politické teorii, jednak rozsáhlá souhrnná hesla o hlavních obdobích politického myšlení (řecké politické myšlení, renesanční politické myšlení atd.) a o hlavních ideově politických proudech (liberalismus, konzervatismus, marxismus atd.). Encyklopedie je určena jak vysokoškolským a středoškolským studentům, tak široké laické veřejnosti se zájmem o politické dění....

Tento svazek je prvním souborem reprezentativních textů nestora americké sociologie a posledního klasika moderní sociologie vůbec. V Mertonově inspirujícím díle jsou otevřeny nebo nově formulovány desítky nových sociologických problémů, je zavedena řada nových pojmů a hluboce promyšleny základní teoretické otázky oboru. Merton byl „modelovým teoretikem“, který však dokázal spojit své teoretické úsilí s empirickým výzkumem (např. masových médií) a navrhnout most, který by překlenul propast mezi vysoce obecnými teoretickými systémy a konkrétním výzkumem (proslulá teorie středního dosahu). Z Mertonova díla jsou vybrány texty, které se ve světové sociologické literatuře pokládají dnes již za klasické, studie Byrokratická struktura a osobnost je údajně nejcitovanějším sociologickým textem 20. století.

Kniha se zabývá základními metodologickými a filozofickými otázkami věd o společnosti. Přehlednou formou prezentuje stěžejní problémové okruhy a tlumočí odpovědi na ně. Kniha současně ukazuje, co je to multikulturalismus nikoliv v politickém, ale ve vědeckém kontextu: odpovídá na otázku, jak multikulturní hledisko nenásilně aplikovat na analýzu epistemologických základů sociálních věd a na kritiku všech významných gnoseologických směrů.

Kniha je netradiční učebnicí, v níž se autoři věnují různým stránkám všedního života, dilematům a volbám, s nimiž se vyrovnáváme, přičemž nemáme ani čas, ani příležitost je do hloubky promyslet. Dotisk 1. vydání vyšel pak v roce 1997

Kniha vznikla ze série přednášek, které Anthony Giddens přednesl v roce 1999 pro Rádio 4 BBC. Je dobrým příspěvkem do mnohdy kontroverzní, nicméně stále sílící diskuse o globalizaci. Autor v jednotlivých kapitolách sleduje, jak globální změny, dotýkající se všech oblastí a aspektů lidského i společenského života, ovlivňují povahu rizik, tradice, rodiny a demokracie. Na rozdíl od jednoznačných kritiků vnímá Giddens globalizační proces ambivalentně - vidí, jak na jedné straně lidé nad současným světem stále víc ztrácejí kontrolu a jak na druhé straně tento proces podporuje například demokratizaci společnosti či osvobození žen.

Klasické dílo amerického autora kritizuje politický romantismus navazující na J.-J. Rousseau.

Informace o vývoji sociální politiky v zemích EU a Evropy vůbec, které editor tří uspořádaných řad překladů chápe jako polemiku.