Jurij Bujda Pořadí knih

Román Modrá krev (2011) je vyprávěním o Idě Zmojro, ženě, která zažila strmou cestu ke slávě a ještě strmější pád na dno. Za filmovou roli Mášenky, kterou miloval celý národ, dostala prémii od Stalina. Po nešťastných okolnostech se ale musí vrátit do rodného Čudova, kde po válce žijí už jen opilci, ztroskotanci a blázni. V příběhu, založeném na skutečném osudu významné sovětské herečky, sledujeme, jak se ze života jednotlivce vytváří legenda. Stalinské období je pak svou tragickou a zároveň absurdně komickou podobou pro takové legendy perfektním rámcem. Jurij Bujda (1954) ve svém vyprávění s humorem i krutostí navazuje na nejlepší tradici ruského románu. Autor byl v Rusku za své dílo oceněn prestižní cenou Apollona Grigorjeva a jeho knihy vychází v několika jazycích.

Poviedky Pruskej nevesty spája do jedného celku predovšetkým miesto deja - je to autorovo rodisko mestečko Znamensk (predtým Welau) takmer v strede Kaliningradskej oblasti, ale aj jednotlivé postavy, ktoré voľne prechádzajú z príbehu do príbehu, v jednom sú centrálnymi hrdinami, v ostatných iba nahrávačmi či štatistami, dohromady však Bujdove poviedky vytvarajú akúsi kroniku tohto mestečka, vyrozprávanú vynaliezavým, ale pritom spontánnym rozprávačom (nie náhodou kritika v Bujdovej próze vyzdvihla práve „návrat rozprávača” do literatúry). Môžeme sa škriepiť, či je jeho rozprávačstvo väčšmi marquézovského alebo gogoľovského typu (sám autor sa hlási najmä ku Gogoľovi a Platonovi, ale našli by sme u neho aj príbuznosť s Bulgakovom, Buninom či Nabokovom), nedá sa mu však uprieť strhujúca pútavosť a podmanivé čaro.