Útlý svazek z veršů plzeňského básníka, vycházející pod „barokně rozkošatělým názvem“, se zaměřuje především na lyrické reflexe. Václav Toucha (* 1943) dosud vydával poezii pouze příležitostně v regionálním tisku, jeho opožděná prvotina však naznačuje, že básníkovy ambice daleko přesahují hranice plzeňské oblasti, kde se narodil a kde stále žije. Základem básníkových veršů se pak stává intenzivní vnitřní prožitek, rozvíjející se v osobitých meditativních reflexích. Inspiraci k těmto básnickým podobám pak Toucha hledá různě: může ji nacházet třeba při četbě Holana, v nočních přemítáních, v osudu Jana Jakuba Ryby nebo v prostém pozorování přírody a krajiny. Václav Toucha se při svém knižním debutu představuje jako bytostný básnický filozof, pro něhož je "obcování s poezií" v pravém a nejlepším slova smyslu tou nejvyšší a nejušlechtilejší výsadou.
