Johannes Kepler je znám především jako jeden ze zakladatelů moderní astronomie. Jeho vědecké zájmy však byly daleko širší a nevyhýbaly se ani studiu soudobé alchymie. Kniha dokumentuje Keplerovy kontakty s jeho současníky, kteří se zabývali studiem alchymie a hermetických věd. Tito badatelé, z nichž většina má souvislost s českým prostředím, navazovali na myšlenky Theophrasta Paracelsa.
Kniha představuje Heinricha Cornelia Agrippu z Nettesheimu (1486-1536) jako humanistického filosofa a mága, ovlivněného florentským platonismem a zaalpským humanismem, který osciloval mezi těmito dvěma typy myšlení. To ukazují nejen jeho dvě hlavní díla, spis O okultní filosofii na straně jedné a kniha O marnosti a nejistotě věd na straně druhé. Humanismus a humanistické principy se projevují totiž nejen v Agrippově filosofické antropologii přirozené magie, ale také v teologii, erasmiánství, vztahu k čarodějnickým procesům, ve spisech o rovnosti žen a manželství. Kniha Jiřího Michalíka je souhrnným zpracováním díla tohoto slavného renesančního autora a ukazuje jeho vývoj od humanismu florentského platonismu k erasmiánskému humanismu zaalpskému, prodchnutého reformačním étosem.
V roce 1961 vyšla monografie Jaroslava Zimy Expresivita v současné češtině, v níž byla prezentována typologie expresiv. Cílem předkládané práce je navázat na publikaci J. Zimy a uvést jeho premisy do kontextu otázek a poznatků současné lingvistiky české i zahraniční.
Kniha nabízí několik pohledů jak do starší filosofie přírody, tak i do 'kosmologického' diskursu moderní doby několika současných autorů. Zabývá se zdroji základních antických kosmologických představ (Pavel Hobza), vztahem kosmologie a determinismu u Alexandra z Afrodisiady (Evžen Stehura), dílčími problémy kosmologie přelomu renesance a novověku vyplývajícími z konceptu geometrizace přírody, jak se s nimi setkáváme u Giordana Bruna (Tomáš Nejeschleba), Kusánského a Keplera (Jiří Michalík), Leibnize (Jan Makovský). Věnuje se i specifickým tématům, které se objevují v současné filosofii ve vztahu ke kosmologii: kosmickému étosu (Martin Jabůrek), logocentrismu (Zuzana Parusníková), vědeckým horizontům kosmologie (Miroslav Staněk) a kreačně-evoluční ontologii (Ján Letz).